Začít řešit tento problém, když už vidíme vyhublé tělo, je skoro pozdě. Jak název ukazuje, je to mentální problém, něco je v hlavě špatně nastavené. Je potřeba vyhledat pomoc odborníka. K léčbě patří především důkladná psychoterapie a uvědomování si vlastních potřeb, pocitů i příčin všeho, co k anorexii vedlo.
Proč k tomu dochází? Těch důvodů může být hodně. Např.:
- Snaha být štíhlá a atraktivní, tak jak to vidíme v časopisech, na Instagramu atp., se zvrhne v destruktivní kolotoč ničení vlastního těla, a vlastně i celé rodiny včetně těch, kterým na nich záleží.
- Anorexie může být důsledkem nepřijetí sebe sama. Může jít také o nepřijetí jedním z rodičů, důsledek příliš kritických poznámek ze strany svých blízkých, nebo třeba výsměchu spolužáků a spolužaček.
- Anorexie se často objevuje u těch, kdo potřebují být perfektní. Mají v sobě zakódovanou jakousi touhu po dokonalosti. Tyto vlastnosti se dědí, ale mohou je v tomto i značně ovlivňovat rodiče svou výchovou a vedením, vlastním příkladem. Představme si dívku, která se chce vyrovnat své úspěšné matce, anebo sestře, se kterou je neustále srovnávána.
- Dospívající dívka se někdy odmítá smířit se svou ženskostí a touží vymýtit své ženství, zničit své zakulacující se tvary, zůstat navždy dítětem. Jakmile zhubne, přestane dobře fungovat hormonální systém, zastaví se jí menstruace a zůstává křehkým a drobným dítětem. A čím více hladoví, tím více se ztrácí před očima…
Co pomáhá: prostor, důvěra, podpora, pochopení, hovořit o jídle, o jeho důležitosti, společné pravidelné stolování/stravování.
Co nepomáhá: jízlivé poznámky, srovnávání s ostatními, výčitky, nucené výslechy, nucení do jídla, vyhrožování.
Víc než odborné články možná pomůže si poslechnout někoho, kdo má s tímto problémem svoji zkušenost:
„Anna (= anorexie) mě ovlivňovala ve všem. Doslova ve všem. Například v základních lidských potřebách. Spánek byl silně trhaný. Často se mi zdálo o jídle. Probudila jsem se v slzách a klidně v jednu ráno šla cvičit, abych tyhle černé myšlenky zahnala. Neustále jsem se budila s myšlenkou, že umírám.
Jídlo. To nebylo. Denně jsem jedla zeleninový vývar – bez zeleniny a jedno jablko nebo hrušku. Vždycky zelené. Protože čím víc barvy, tím víc cukru. Moje zhuntované tělo nevydrželo déle jak hodinu nejít čůrat. A tak jsem často měla problém s počůráváním. Dodnes bojuju s problémy močového měchýře. Časté záněty jsou spojené i s faktem, že jsem těch dlouhých pět let nepila vodu. Denně jsem měla „příděl“ 200 mililitrů čiré vody. Ani o kapku víc, i když jsem chodila běhat ve třiceti stupních. Jak jinak, než obalená do mikin a bund, abych vypotila co nejvíc tuku.“
Celý rozhovor s Petrou na: https://www.emimino.cz/clanky/anorexie-v-rodine-dulezita-je-podpora/
Další užitečné odkazy: https://nevypustdusi.cz/?s=anorexie, http://www.anabell.cz
