Od 1. září letošního roku studenti vyšších ročníků poznali novou paní učitelku, Jennifer Ontko. Paní Ontko se přidala do učitelského sboru jako rodilá mluvčí z USA, aby studenti z vyšších ročníků našeho gymnázia mohli rozvíjet své komunikační schopnosti. Paní Ontko se v USA věnovala učitelství, ale chtěla zkusit něco nového, a proto se rozhodla pro takto radikální změnu. V krátkém interview jsme jí položili několik otázek, abychom ji mohli představit i ostatním studentům a dalším čtenářům.
V: Dobrý den, děkujeme, že jste přijala naše pozvání k rozhovoru. Mohla byste se nám prosím nejprve krátce představit?
Jennifer: Jmenuji se Jennifer Ontko, pocházím z USA, Maryland. Mám tři děti, kterým je 21, 24 a 26 let a do České republiky jsem přišla učit anglický jazyk.
V: Jaké jsou vaše zájmy a koníčky?
Jennifer: Ráda čtu, vlastně miluji čtení. Ráda chodím na túry a mimo jiné ráda vyrábím dekorace nebo vařím.
V: Jaké jsou vaše oblíbené žánry knížek?
Jennifer: Nejradši čtu historickou fikci, ale poslední dobou často ráda sáhnu po nějaké romantice.
V: Teď nám prosím řekněte dvě věci, které si o Vás čtenáři zaručeně zapamatují.
Jennifer: Zaprvé mám smysl pro dobrodružství, nebojím se cestovat a byla jsem schopna nechat za sebou všechny svoje jistoty v Americe a vrhnout se do neznáma, kde jsem nikoho neznala a ani jsem neuměla mluvit česky. Každý den je tak úžasné dobrodružství. Zadruhé, stále neumím mluvit česky a ani se česky neučím, protože každý se mnou chce mluvit anglicky. Takže pokud mě potkáte na chodbě, budu ráda, když mě naučíte pár českých frází.
V: Znáte alespoň nějaké české fráze nebo máte nějaké oblíbené?
Jennifer: Jediné dvě věty, které jsem se před příjezdem do Česka naučila, jsou: „nerozumím česky“ a „anglicky, prosím,“ které každý den využívám v autobuse.
A: Proč jste se vlastně rozhodla učit právě v České republice?
Jennifer: Měla jsem několik důvodů. Jedním z nich je, že Česká republika je centrem Evropy a něco co bych ráda v budoucnosti dělala, je cestování do okolních zemí. A protože Česko je někde uprostřed, umožňuje mi to cestovat po okolí. Další důvod je ten, že s ohledem na počasí je Česko velmi podobné místu, odkud pocházím, a zároveň je tu v okolí spousta zeleně a krásná příroda. Vždy, když jsem doma v Marylandu otevřela okna, koukala jsem na kukuřičná a obilná pole, takže když tady jedu autobusem a míjím tato pole, cítím se skoro jako doma.
A: Už skoro měsíc učíte na naší škole. Co si myslíte o českém školském systému? Jsou nějaké formy vyučování, které tady postrádáte a ráda byste je zařadila do vyučování?
Jennifer: Řekla bych, že jednou z věcí, kterou v České republice děláte a o kterou se pokoušejí i v USA, je zapojení ředitele do výuky. Problémem je, že někteří ředitelé v USA neučili třeba 20 až 25 let, takže učitelé mají pocit, že mezi ředitelem a učitelem je velký rozpor. Už přišly i s návrhy, aby v jedné třídě 4 hodiny týdně vyučoval ředitel. Všichni říkají, jak je to nemožné, ale vy už jste na to tady přišli, takže se o to rozhodně podělím se svými přáteli v USA.
M: Jaký je největší rozdíl mezi životem v Americe a v České republice?
Jennifer: Pravděpodobně jsem nikdy pořádně nejezdila autobusem nebo vlakem, dokud jsem nepřišla do České republiky. V USA, když žijete na odlehlejších místech, se musíte spolehnout na auto. Nemáte příležitost využít autobus. Autobusy a vlaky jsou pouze ve městě, takže asi největším rozdílem pro mě bylo, že jsem byla zvyklá mít auto od svých 16 let a teď poprvé v životě ho nemám. Trvá mi zvyknout si na ten fakt, že si musím neustále kontrolovat jízdní řád a řídit se podle toho, kdy autobus odjíždí, a ne kdy chci odjet já.
M: Co máte na České republice nejraději?
Jennifer: Zatím bych řekla, že lidi.
M: Opravdu?
Jennifer: Ano. Lidé jsou skvělí, přívětiví a nadšení z toho, že jsem tady. Proto je pro mě zábavnější tu být a všichni byli ke mně ve většině případů velmi vstřícní a přátelští.
A: Již jste se zmínila o cestování do jiných zemí. Takže jak dlouho vlastně plánujete zůstat tady u nás?
Jennifer: Určitě tu budu jeden rok, ale chtěla bych tu zůstat možná tři až pět let.
V: Mockrát děkujeme za rozhovor, přejeme vám skvělé zkušenosti a zážitky.
Autorky interview: Veronika Jiráňová, Markéta Divoká, Aneta Justová
