Ve středu 22. února se nám na gymnáziu dostalo vzácné návštěvy v podobě přechodného obyvatele města Poličky, spisovatele a publicisty Jana Němce. Mimo jiné i dřívějšího předsedy Asociace spisovatelů a nynějšího šéfredaktora měsíčníku Host. Pro mnohé Poličáky tvář Jana Němce není úplně neznámá, mohou se s ním totiž především během léta setkávat na poličském náměstí, na kterém tráví své volné dny daleko od zmatku a shonu rušného Brna. Někteří si jej mohou dokonce pamatovat jako bývalého poličského kavárníka.
Pro tentokrát jsme vyměnili prostory rozlehlé auly či učebny dějepisu, jak tomu bývá u nás na škole pro besedy zvykem, za nově zrekonstruovanou a moderně vybavenou studentskou klubovnu se stylovým ušákem. Díky milému prostředí, ale také vůni kávy a čaje proběhlo celé setkání v uvolněné atmosféře, jež dovolila nejen panu spisovateli, ale i studentům a pedagogům otevřeně debatovat o mezinárodně sociálních tématech, jako je válka na Ukrajině či surogátní mateřství. Právě těmito tématy se mimo jiné zaobírá autor v nejnovější sbírce povídek Liliputin.
Pan Němec si Poličku oblíbil hned po první návštěvě, a proto se rozhodl si na náměstí pronajmout garsonku, ve které spatřily světlo světa mnohé z jeho děl, psané u stolu s výhledem na poličský park a Sinský rybník. Scenérie klidného maloměsta s přitažlivou historickou architekturou pomůže panu spisovateli se uvolnit tak, že dokáže s nadhledem psát knihy o každodenní kruté realitě. Pro knihu Liliputin, která je jakýmsi vyrovnáním se s hrůzami války na Ukrajině, čerpá totiž autor inspiraci především z novinových či televizních reportáží.
Dostalo se nám i bližšího pohledu do zákulisí jeho kreativního procesu, při kterém zvládá zasazovat do reálného, byť pro některé nepříjemného, kontextu příběhy jednotlivců, zasažených nejen válkou, ale i jejich osobními problémy.
Nejednalo se ale pouze o obyčejnou besedu, nýbrž i o autorské čtení. Jan Němec nám přečetl také úryvek ze své další povídky Akvárium, která je rovněž součástí sbírky Liliputin.
Na závěr, těsně předtím než vyběhl na svůj vlak, nám stihl prozradit své plány do budoucna. Zjistili jsme, že má v úmyslu odcestovat na nějaký čas do Slovinska, protože je na něj v České republice zima. Tam bude pokračovat ve své literární tvorbě, o níž už nebudeme moci říct, že vznikla s výhledem na “Svinčák”, nýbrž na Jaderské moře.
Za všechny bychom proto chtěli popřát jedno: příjemné potápění, nejen v Jaderském moři, ale i ve vaší představivosti.
studenti UAP (4. A)
