Vzpomínáte na loňskou fotoexpedici KOLONAHRA 2024? Mluvilo se o ní i na první FOTONOCI. A jak to tak bývá, když se o něčem hodně mluví, začne se rodit nápad na další a další fotoexpedice. A najednou to klaplo. Jedna z DofE expedic vyrazila na Pálavu a jejich hodnotitel a školitel se chystal s nimi. Ne přímo s nimi, ale tak někde „poblíž“, jak velí pravidla. A protože šlo o výzkumnou DofE expedici, začalo se jednat se správou CHKO o přístupu do míst, kam se normálně nesmí. No a tohle už prostě byla výzva. Takže padla otázka: co kdybychom vytvořili druhou, čistě fotoexpediční skupinu? Reakce? „ANO, jedem!“ znělo hned od několika studentů. Jiní jen sklopili hlavu a zamáčkli slzu v oku – termín jim bohužel nevyhovoval.
A tak to celé začalo. V pátek jsme se sbalili, hodili batoh na záda – a k tomu foťáky, stativy, objektivy – a vyrazili směr Mikulov. Město, kde máš co fotit na každém kroku. A protože zrovna probíhala Muzejní noc, zůstali jsme až do tmy. Atmosféra večerního Mikulova nás úplně pohltila.
Druhý den ráno jsme se setkali s DofE skupinou, ale dál jsme šli každý po své ose. Oni podle svého plánu, my s očima na stopkách a prsty na spouštích. Prošli jsme třeba Svatý kopeček, Turold, Kočičí skálu, pár lomů, Tabulovou horu nebo Sirotčí hrádek. Foťáky cvakaly, nohy bolely, bylo vedro a voda docházela… Ale stálo to za to.
V neděli jsme pokračovali přes Martinku, Soutěsku a Pálavský dub až k Děvínu. Cílem dne byly Děvičky (alias Dívčí hrady). Cestou se dalo pořád a pořád zastavovat a dívat se kolem sebe. Nikdo nikam nespěchal. A právě o to šlo. Ten den jsme zažili i deštíček na cestě a viděli jsme i padající Veverky (Veverka: pracičky + mokro + bláto = a už letí…).
V pondělí jsme se vydali přes Novomlýnské nádrže, udělali si poslední zastávku na Pouzdřanské stepi – a pak už jen vlakem domů. Unavení, ale s hlavou plnou zážitků a kartami plnými fotek. Bylo to fajn!
Možná si říkáš: vážně vám čtyři dny trvalo přejít Pálavu? To přece zvládneš za den! A jo, máš pravdu. Jenže o to vůbec nešlo. Fotoexpedice nejsou o kilometrech. Jsou o tom, že se zastavíš, zadíváš se, vnímáš, co kolem tebe je – a pak to zkusíš zachytit. Nejde o to být někde rychle, být někde první. Jde o to, co uvidíš, když zpomalíš. A to chce čas.
Takže pokud tě láká poznávat krajinu jinak, foťák máš v ruce častěji než mobil a baví tě dívat se kolem sebe, příště pojď s námi.
