Skupina odvážných fotografek a fotografů vyrazila 8.–10. 11. na podzimní fotoexpedici „KOlem LOmů NA HRAd“. Pohybovali jsme se v okolí Lipnice nad Sázavou, kde se vyskytuje spousta zajímavých míst i věcí. Jak už název akce napovídá, bylo to především o fotografování. Již na nádraží v Havlíčkově Brodě jsme se při čekání věnovali porozumění expozičnímu trojúhelníku a jeho aplikaci při fotografování v potemnělé nádražní budově. Pro někoho z účastníků to bylo něco naprosto samozřejmého, ale našli se i tací, kterým trojúhelník zpočátku poněkud „motal hlavu“ :-).
A pak už byla tma. Malá opuštěná vlaková zastávka „v divočině“ nám dávala sbohem a my se vydali vstříc temnotě chladného údolí před námi. Mimo fotografování v šeru se míhajících podivných zvířat (např. veverek a pokémonů) bylo naším hlavním cílem nalezení poklidného místa k noclehu. To se po několika hodinách chůze nakonec podařilo. Pravda, předtím jsme prošli řadou útrap a nesnází, mokrými pasekami a hustníky (kde jen divoká prasata dávala bojovně vztyčenými rypáky dobrou noc). Po vybudování tábora v borovém lese na vršíčku, který byl dostatečně plochý, se nálada ve skupině zlepšila. Kupodivu i noc proběhla v celku poklidně. Dupání veverek a pokémonů příliš nerušilo a k ránu nás kontroloval jen jeden srnec a párek krkavců.
Počasí nám přálo. Vydali jsme se na cestu sluncem a jinovatkou zalitou krajinou. Navštívili jsme v okolních lomech trojici skalních reliéfů (Zlatý voči, Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy), které tvoří Národní památník odposlechu, připomínku to nekalých praktik totalitních režimů napříč historií. Kolem poledne jsme dorazili na hrad Lipnice, kde jsme se „ubytovali“ v Thurnovském paláci. Hrad Lipnice je jeden z nejmohutnějších českých hradů, založený na počátku 14. století mocným rodem pánů z Lichtemburka a nabízí procházku monumentální středověkou architekturou… a taky skvělé prostředí pro fotografování! Po společné prohlídce hradu jsme se s fotoaparáty na krku rozprchnuli do jeho různých částí a nechávali na sebe monumentální hradní architekturu působit. A fotilo se až do hluboké noci… Noc v Erbovní síni proběhla opět relativně poklidně. Když v noci dorazil rozjařený duch rytíře Samsona a zjistil, že na zemi již spí jiní nocležníci, taktně vycouval a nikoho nerušil. Skřeky, které bylo občas slyšet nás nezmátly, věděli jsme dobře, že jsou to skřeky veverky, která je vystrašená (ukázka skřeků veverky). Všichni jsme se ráno probudili odpočatí, silní a plni gotického odhodlání bránit čest a slávu našeho Pána.
Poslední expediční den byl ve znamení loučení se s hradem. Zatlačili jsme slzu v oku a vydali se na hřbitov. Proč na hřbitov? Protože cestou na něj se jde kolem sochy Jaroslava Haška, u jehož hrobu jsme se posléze krátce ztišili. Se vzpomínkou na Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, i vzpomínkou na hradní komůrku s postelí a impozantním stojanem na deštníky, jsme se vydali zpět do civilizace. Cesta byla suchá, místy mokrá a ve stínu vydržela jinovatka jiskřit svojí bělostí po celý den až na nádraží. Sbohem kraji Lipnice!
Tak snad zase někdy příště na další fotoexpedici :-).
Účastníci expedice a jejich specializace: Magdaléna Komůrková (4. A, Národní památník odposlechu), Karolína Sochová (3. A, život Jaroslava Haška), Lukáš Feltl (6. P, historie hradu a jeho pověsti), Anežka Zahradníčková (4. P, literární dílo Jaroslava Haška), Jonáš Grundloch (4. P, fotografická technika „malování světlem“), Klára Feltlová (bývalá studentka, navigace v divočině)
PS: Až proběhne výběr fotografií a jejich tisk, můžete se těšit na výstavu…
