Mobility Erasmus+ na naší škole probíhají i v létě. Ta moje, už čtvrtá, mě zavála na dva týdny do školy Atlantic Language School v Galway. Dovolte mi podělit se o své zážitky z této cesty.
Galway, město na západním pobřeží Irské republiky, proslavil Ed Sheeran svojí písní Galway girl. Dokonce v tomto městě vystupoval jako pouliční zpěvák na začátku své hvězdné kariéry.
Můj studijní program se konal od 24. 7. do 4. 8. Cíle jsem měla dva – první týden jsem chtěla intenzivně zapracovat na své angličtině a zároveň se zaměřit na výukové metody, druhý týden jsem byla odhodlaná proniknout konečně do tajů dnes tak často zmiňovaného slova „Mindfulness“. A tak jsem vyrazila na svou dvoutýdenní misi.
Kurz intenzivní angličtiny byl trochu zklamáním. Ve třídě bylo 10 studentů, kteří zde byli na dlouhodobém studijním pobytu a společně jsme vyplňovali cvičení za cvičením v učebnici. Proto jsem třetí den požádala o přeřazení do jiného kurzu, což naštěstí nebyl problém. Další dva dny jsem pak pokračovala se skupinou 6 učitelů z různých koutů Evropské unie v kurzu CLIL. Ten byl pro mě přínosný například tématem hodnocení práce žáků.
Výuka probíhala dopoledne od 9:00 do 12:30, odpoledne od 13:30 do 15:00 jsem navštěvovala semináře konverzace, gramatiky či irské kultury.
Druhý týden žádné zklamání nepřišlo, naopak. Kurz Mindfulness for Educators předčil má očekávání. Společně s 12 dalšími kolegyněmi pod vedením skvělého lektora Lawrence Bodyho jsme se zabývali tématy wellbeing, mindfulness, emoce, emoční inteligence, zvládání a redukce stresu. Nejdřív jsme měla trochu výčitky, že kurz, ve kterém se i meditovalo, bude spíš přínosem pro mě než pro školu a mé studenty, ale brzy jsme si ujasnili, že opak je pravdou. To, v jakém rozpoložení vstupuje učitel do třídy, je celkem zásadní a ovlivňuje klima dané hodiny a třídy. Učitelé se během své práce dostávají do situací, které vyvolávají různé emoce, se kterými lze pracovat buď vědomě a regulovat je, nebo naskočí autopilot a dotyčný se často uchýlí k automatickým, někdy nežádoucím, reakcím. Věnovat se tedy tématu emoční inteligence se učitelům rozhodně vyplatí. Zároveň si uvědomuji, že toto téma by se mělo více objevovat ve výuce, např. v hodinách osobnostně-sociální výchovy, etické výchovy či v třídnických hodinách, které jsme u nás na gymnáziu v minulém školním roce s úspěchem odstartovali.
Jelikož šlo již o moji druhou mobilitu v Irské republice, nečekala jsem žádný „culture shock“. Ten se ale dostavil. První překvapení bylo, že ačkoliv jsme svoji mobilitu absolvovala uprostřed léta, léto už v Irsku skončilo. Jak říkají Irové, léto je, když se studenti připravují na zkoušky, od května do června. Opravdu jsem si léta v Irsku moc neužila, teploty se pohybovaly kolem 16 stupňů, často vydatně pršelo a vál silný vítr. Na druhou stranu, zatímco z Řecka či Sicílie hlásili teploty až 48 °C, Irsko, přezdívané smaragdový ostrov, na mě působilo jako zelená oáza.
Druhým, ale příjemným zjištěním bylo, že Irové si nic nedělají z rozmarů počasí a co víc, rádi se otužují v chladných vodách Atlantiku. Opravdu jsem byla překvapená, když jsem během deštivé neděle viděla, jak Irové různého věku, v plavkách či v neoprenu, relaxují ve vodě. Také jsme nakonec neodolala, nebylo to tak hrozné, jak by si člověk představoval.
Moc si považuji také načasování svých mobilit. Například když jsem byla v roce 2016 na své první mobilitě v Anglii, zrovna proběhlo referendum o vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Nezapomenu na zoufalý výraz ve tvářích v rodině, kde jsem byla ubytovaná, když zjistili výsledek referenda. Tentokrát bylo načasování významné hned dvakrát. To první bylo smutné, zemřela irská zpěvačka Sinéad O´Connor, což většinu Irů velmi zasáhlo. Náš lektor Lawrence Body, ačkoliv není Ir, ale Angličan, věnoval část našeho metodického bloku právě životě a tvorbě této výjimečné zpěvačky. A uměl úžasně využít její píseň k lekci o emocích.
Tou druhou událostí byly koňské dostihy. Probíhaly celý týden právě v Galway. Davy elegantně ustrojených lidí proudily ulicemi města, které se na týden stalo místem jedné velké „after-party“. Bylo zajímavé pozorovat pestrost klobouků dam a nadšení všech lidí během dostihů. U toho jsme nemohli chybět ani my, účastníci mobility Erasmus+.
Využila jsem také nabídky výletů. Půldenní výlet k Moherským útesům neměl chybu, už jen výklad řidiče autobusu, který nás na výlet vezl, stál za to. Dozvěděla jsem se např. proč se eavesdropping jmenuje právě takto a další zajímavosti.
Skutečně nevšedním zážitkem byl celodenní výlet na Aranský ostrov Inis Mór. Na ostrově jsme mohli pozorovat tuleně, cestou zpět někteří z nás zahlédli delfíny, kteří trajekt chvíli doprovázeli. Z památek mě nejvíc uchvátil útes s přírodním „bazénem“, který vypadal, jako kdyby ho tam někdo pracně vytesal, ale šlo opravdu o dílo přírody. Najít tento špatně značený skvost nebylo snadné, navíc nám nepřálo počasí a z výletu jsem se vrátila naprosto promáčená. Ačkoliv jsem si tedy nemohla zpívat písničku „… nezmokli jsme, už jsme tu! “, mé dojmy z letošní mobility Erasmus+ jsou jen pozitivní. Mé dva původní cíle byly naplněny, přínosné pro mě bylo i poznání země, o které mohu v hodinách angličtiny vyprávět.
Irové si v devatenáctém století prožili temné období, kdy kvůli velkému hladomoru počet obyvatelstva klesl téměř na polovinu. Část obyvatelstva zemřela, další část emigrovala převážně do USA a někteří byli deportování do Austrálie, tehdy trestanecké kolonie, kvůli drobným prohřeškům jako např. krádež chleba v zoufalé snaze nakrmit strádající rodinu. Do dnešního dne se počet obyvatelstva nevrátil na hodnoty z let okolo roku 1840. I přesto jsou Irové hrdý, přátelský, veselý národ. Nestěžují si ani na to špatné počasí, užívají si každý den. Kde jinde se mohl konat můj Mindfulness kurz!
Moc si považuji této příležitosti navštívit zajímavou zemi, dozvědět a naučit se nové věci, které doufám budou přínosem nejen v mém profesním životě.
Erika Jiroušová
Mindfulness v akci – všimla jsem si české reklamy
