Na konci května jsem soutěžila v celostátním kola olympiády ve francouzském jazyce. Vedle získání cenných zkušeností (a překvapivého objevu, že i když jsem těžký introvert, porotě raději čelím tváří v tvář, než tváří v monitor 😊) mi tohle finále vyneslo i pozvání na podzimní setkání účastníků celostátního kola.
To se uskutečnilo 23. listopadu 2023 v sídle Francouzského institutu v Praze jako součást oslav mezinárodního dne učitelů francouzského jazyka a zahájení festivalu francouzského filmu.
Den v naší metropoli jsem si zpestřila návštěvou dvou muzeí a našla jsem si i čas zajít položit růži k památníku listopadových událostí roku 1989 na Národní třídě.
Symbolickou tečkou za vydařeným čtvrtkem bylo už zmiňované setkání jazykových olympioniků. Bylo to pro mě obohacující odpoledne (které plynule přešlo v obohacující večer) a dobrá zkušenost. Když jsem zjistila, s kým jsem to v tom celostátním kole vlastně měřila síly, tak nějak jsem se přestala stydět za svůj výsledek (přece jen jsem si svou první účast v celostátním kole představovala trochu jinak).
Na akci promluvila spousta lidí, převážně francouzsky. S překladem se namáhal málokdo. 😊 Asi nejvíc zněla čeština ve chvíli, kdy nás pořadatelé organizovali ke společnému fotografování poté, co jsme převzali drobné pozornosti od sponzorů soutěže. 😊 Po přestávce slavnostní večer uzavřel svým projevem francouzský velvyslanec, jeho excelence Alexis Dutertre. Toho už netlumočil nikdo. A já přesto mohla s potěšením (ale trošku možná i překvapeně) konstatovat, že jsem naprosté většině jeho proslovu rozuměla (a ten malý zbytek si dovodila z kontextu).
Když jsem za tmy mířila přes – už vánočně nasvícené – Václavské náměstí, říkala jsem si, jak je skvělé, že se u nás na gymnáziu můžu svou vysněnou francouzštinu učit, navíc v takové miniaturní, skoro rodinné skupině. A k tomu s paní učitelkou Jelínkovou, bez které bych určitě nebyla tam, kde jsem, a těžko bych se dostala k takhle skvělé příležitosti.
Tak za tohle všechno ještě jednou: Moc díky!
Miriam Kašparová, kvinta
