V pondělí 30. 10. studenti německého jazyka ze tříd 7.P a 3.A vyrazili na projektový den do Brna. Zde navštívili funkcionalistickou Vilu Stiassni a zhlédli filmové představení Víkendoví rebelové v rámci akce Das Filmfest.
V pondělních ranních hodinách místo do školních lavic usedáme do pronajatého autobusu a vyjíždíme směr Brno. Někteří pospávají, jiní vedou rozhovory, čtou si, či jinak využívají čas. Jedno ale mají všichni společné, v obličejích se všem objevuje pohodová nálada. Toto rozpoložení kazí snad jen ne úplně příznivá dopravní situace. Kolony nás bohužel ochudí o ranní šálek kávy a procházku podzimně zbarvenou zahradou.
Po obdivuhodném projetí několika uzounkých uliček, řidič zastavuje a my vycházíme směr Vila Stiassni. Jedná se o funkcionalistickou budovu, postavenou mezi léty 1927 a 1929 pro rodinu textilního průmyslníka Alfreda Stiassného. Návrh vytvořil Ernst Wiesner v puristickém duchu. Budova má půdorys písmene L a z venku se jedná o velice jednoduchou nazelenalou stavbu s velkými okny a kazetovou římsou. Zásluhou manželky Alfreda interiér nekopíruje zevnějšek, ale připomíná spíše honosně vybavený zámek. V roce 1939 zabavila vilu říšská státní policie a přeměnila ji na důstojnické kasino. Od roku 1952 až do 90. let sloužila jako luxusní hotel pro významné státní návštěvy. V roce 2009 se vila dostala do správy Národního památkového ústavu, který se o ni dodnes stará. Toto a mnohem víc se dozvídáme během příjemné prohlídky. Vzhledem k drobnému časovému presu se přesouváme do kina Art a vilu s rozlehlou zahradou necháváme za sebou.
Přátelský pán nás uvádí do kinosálu a po drobné prodlevě pouští německy mluvený film Víkendoví rebelové. Film pojednává o životě chlapce Jasona, který má poruchu autistického spektra a touží si vybrat svůj oblíbený fotbalový klub. Aby se mohl správně rozhodnout, musí vidět hrát každý klub na jeho domácím stadionu. Pro Jasona a jeho tatínka tak začínají velká víkendová dobrodružství. Se studentkou katedry filmových studií vedeme krátkou diskuzi o našich emocích, názorech, či situacích ve filmu. Film i diskuze určitě rozšiřuje nebo pozměňuje naše názory o autistických poruchách a životě s nimi.
Naši jednodenní výpravu do Brna zakončujeme hodinovým rozchodem, hledáním něčeho k snědku i krátkou procházkou po městě. Zpáteční cesta probíhá již svižněji a my se v pořádku navracíme do svých domovů. Na závěr bych velice rád poděkoval paním učitelkám Jarmile Borovské a Zuzaně Machkové, že pro nás projektový den připravily a my si ho mohli užít.
Jáchym Chadima, 7.P
