V pátek po vyučování se skupinka zájemců z kvarty vydala spolu se svými vyučujícími češtiny a angličtiny do Brna. Naším cílem bylo divadelní představení Indián v ohrožení. Brno nás uvítalo obvyklým listopadovým nečasem, ale to nás neodradilo a z nádraží jsme se vydali na krátkou (dvouhodinovou) procházku po městě. Podívali jsme se na brněnský orloj, Zelný trh, brněnského draka, do katedrály svatých Petra a Pavla a nakonec i na hrad Špilberk. Poté jsme se, už docela hladoví, vydali najít něco k večeři a pak hurá do divadla.
Představení začalo “školní přednáškou” o teorii relativity. Díky panu učiteli Jílkovi, který nám v hodinách fyziky teorii relativity lehce nastínil, jsme nebyli úplně “mimo” a věděli jsme, že teorie relativity jsou dvě. V druhé části představení se děj přesunul do vlakového vagónu. Herci pak názorně demonstrovali, jak je to s tou relativitou pohybu a času. A tak jsme mohli sledovat, co prožívají postavy v pohybujícím se vagónu, co postavy na jednotlivých nádražích, v nichž vlak zastavil. Pak se obojí propojilo a nakonec stalo i vlastním zrcadlovým obrazem (možná).
Ve 21:05, jak ukazovaly náramkové hodinky naší paní učitelky, jsme odcházeli z divadla s neuronovými výběžky zamotanými do nerozmotatelného uzlu. A pak už nám nezbývalo nic jiného než se setmělými ulicemi vrátit zpátky na nádraží, abychom stihli vlak domů. Potvrzuje relativitu času, vlak z Břeclavi do Prahy, který obvykle na brněnské nádraží přijíždí ve 21:38, přijel ve 22:18 a odjížděl tak, aby stihl svitavský přípoj na Poličku ve 22:41. Naštěstí náš příjezd do Poličky byl skutečný, nikoli relativní a my se mohli, plni skvělých zážitků, těšit do svých postelí. Jen Jennifer nemohla dlouho usnout ze zjištění, že relativní není jen pohyb v prostoru a čase, ale také jazyk jako nástroj komunikace.
Za studenty kvarty Lota Kučerová a za učitele Marcela Šplíchalová
Tančíme i v brněnské „myší díře“ 🙂
