V týdnu od 17.2. – 21.2.2020 se naše škola zapojila do projektu EDISON do škol, který organizuje mezinárodní studentská organizace AIESEC existující již od roku 1948. Cílem projektu je seznámit žáky s kulturou, tradicemi a zvyky nejrůznějších zemí. My jsme měli možnost poznat studenty z Panamy, Kazachstánu, Ruska, Turecka a Arménie. Takto viděl celý týden s EDISONy náš žák, Jáchym Tengler.
Každý, kdo se někdy ocitl na delší čas v jiné zemi, zná ten pocit. Nemůžete ho zažít jednoduše tím, když přijedete jako turista, zhlédnete tamní stavby, pokusíte se ochutnat pár nových jídel. Dá se ho dosáhnout, pouze když do dané země přijdete žít. Za ten čas kromě vztahů obvykle získáte i určitý nadhled a smysl pro místní humor. Nakonec se ale naučíte chápat věci, které vaše kultura mnohdy zcela přehlíží. Nějak tak se asi cítilo pět studentů, kteří se právě ocitli v Česku na měsíc a půl. Nějak tak jsme se mohli cítit i my díky útržkům pěti různých prezentací. Každý z cizinců představil svá národní jídla, tance nebo kulturní a přírodní dědictví. K tomu dodal pár zajímavostí o své zemi. Nakonec jsme i my měli možnost zkusit si zatančit tamní tance nebo naučit se pár cizojazyčných sprostých slov. Ke konci se pak mnohdy začaly prolamovat ledy, konverzace se tak ubírala k hudbě, koníčkům nebo jídlu. Dle mého názoru to ale stále většina z nich dostatečně nevnímala na vlastní kůži. Osobně jsem také plánoval pouze jaksi proplout celým týdnem. I ve středu v Pontopolisu jsem byl pouze doprovodit jednoho z cizinců, nakonec jsem byl z posledních, kteří odcházeli… Ten večer tam měla být uskutečněna pozoruhodná myšlenka: „Global village“. Se školou spříznění cizinci byli sezváni, aby přednesli něco o sobě, svých zemích. Tentokrát se to obešlo bez táhlých prezentací, stačilo pár správně mířených vět, načež se všichni rozutekli ochutnávat exotická jídla. A pak, s miskou banánové polévky v ruce, mohl každý vést rozhovor s kýmkoliv o čemkoliv. Obohacující, zábavné, fascinující pro každého, kdo se tomu momentu dokázal oddat. Během celého týdne jsme směli zachytit střípky nových kultur. Na moment měl každý z nás možnost být přímo tam, v cizí zemi, a cítit na jazyku chuť národního jídla. Bohužel mnoho mých přátel celou věc stále vnímalo spíše jako ti průchozí, jako turisté. Jistě, je dobré býti turistou, ale proč nebýt ještě něčím víc, když dostaneme tu možnost.
Jáchym Tengler
