Loni v listopadu jsem se stala finalistkou ankety UNICEF Dítě Česka, a protože se Dětský fond při OSN snaží s mladými lidmi, kteří touto anketou prošli, i nadále pracovat, strávila jsem 18. března velmi přínosný den v našem hlavním městě.
Z dvacítky finalistů (dvanácti středoškoláků a osmi žáků základních škol) se nás sešlo šťastných třináct. Nejprve nás čekala schůzka s ministrem školství doc. Mikulášem Bekem a panem Janem Marešem, vrchním ředitelem sekce vzdělávání a mládeže. Po přivítání a promítnutí videomedailonků úspěšných účastníků ankety následovala diskuze, ve které jsme se dotkli několika aktuálních a pro mladou generaci skutečně palčivých témat. Poměrně dlouhou dobu jsme se věnovali otázce zákazu mobilních telefonů na školách a stanovení spodní věkové hranice uživatelů sociálních sítí. S panem ministrem jsme se shodli, že restrikce rozhodně nejsou správnou cestou ani východiskem. Jak telefony, tak sociální média se staly neodmyslitelnou součástí běžného života, a tudíž je mnohem smysluplnější učit se s nimi zacházet a účelně a prospěšně je využívat, než se před těmito možnostmi uzavřít, anebo telefony přímo zakázat. V této souvislosti jsme se krátce dotkli i nutnosti posilovat na školách informační gramotnost a učit žáky efektivně čelit dezinformacím.
Značná převaha dívek mezi přítomnými vyústila v rozsáhlou diskuzi na téma menstruační chudoby a s tím související možnosti přijmout vyhlášku, která by školám nařizovala zajišťovat dostupnost hygienických pomůcek.
Nedávné hrozby útoků v českých školách zase položily základ pro rozhovor o bezpečnosti na školách a způsobech, jak poskytnout žákům a studentům alespoň základní povědomí o tom, jak se v podobných krizových situacích chovat.
Debatu jsme uzavřeli uvažováním nad kompetencemi učitelů. Došli jsme k alarmujícím závěrům, že řada pedagogů má problémy s pravopisem. Mnohem horším zjištěním však bylo, že i mladí lidé, kteří patří k těm nejaktivnějším ve svých oborech v rámci České republiky nejsou ze strany svých učitelů doceněni, natož pak podporováni, a nezřídka kvůli těmto svým aktivitám čelí z jejich strany i nejrůznějším ústrkům a bossingu. Vyloženě zhrozená jsem byla ze svědectví jedné své mladší kolegyně, která byla na své škole kvůli svým aktivitám dokonce obětí šikany.
Navzdory této nepříjemné kapitole bylo pro mě celé setkání velmi obohacující a povzbudivé. Ze strany pana ministra jsem vnímala ochotu s námi diskutovat a zájem naše problémy konstruktivně řešit.
Odpolední program patřil konferenci „Mladí lídři pro lepší budoucnost“, která se konala v sídle Skautského institutu. Zde se setkali finalisté všech dosavadních ročníků ankety Dítě Česka a já jsem byla moc ráda, že jsem se tu sešla i s Anežkou Dvořákovou od nás z gymnázia.
Po úvodním přivítání, o které se postarala výkonná ředitelka UNICEF ČR, paní Pavla Gomba, a icebreaker aktivitách, následoval hlavní program, jehož součástí bylo ustavení Youth Advisory Board – týmu mladých lidí, který má poskytovat rady Českému výboru pro UNICEF ze své perspektivy a podílet se na důležitých rozhodnutích týkajících se právě dětí a mládeže. Nakonec jsme absolvovali workshop na téma „Proč pomáhat? Jak mladé vtáhnout do centra dění?“, kde jsme se nejprve věnovali brainstormingu ve skupinách a následně prezentovali své nápady. Tím se naše mimořádně přínosné setkání uzavřelo.
Z tohoto dne si odnáším mnoho nových poznatků, inspirativních zážitků, nově navázaná přátelství a hlavně naději pro naši generaci, která rozhodně není ztracena. Jsem vděčná za snahu UNICEF naslouchat i nám studentům, ač je takovýto formát naprosto bezprecedentní.
A zásadní informace na závěr: na konci tohoto báječného dne jsem dospěla k rozhodnutí ucházet se o jedno z míst v nově vznikající Youth Advisory Board. Tak mi držte palce, abych mohla po nejbližších dvanáct měsíců vynášet na světlo témata, která nějakým způsobem zaměstnávají a třeba trápí i vás, a pomáhat nacházet cesty k jejich řešení.
Miriam Kašparová, 6.P
