Díky panu Edlmanovi můžeme v rámci oslav 100. výročí zhlédnout tento film ve výjimečné slavnostní projekci v sobotu 7. září ve 14 hodin v aule. (čtěte dál rozhovor s Janem Edlmanem)
V roce 1966 se v ulicích našeho městana věži kostela a v okolí Poličky objevil televizní štáb BBCaby natočil filmový dokument o nejslavnějším místním rodákovi Bohuslavu Martinů. Po celou dobu byl jako asistent filmového štábu natáčení přítomen pan Jan Edlman (maturitní zkoušku na Gymnáziu Polička složil v roce 1963v době natáčení student 2. ročníku katedry překladu a tlumočení – angličtinaruština – na pražské Univerzitě 17. listopadu).
Díky panu Edlmanovi můžeme v rámci oslav 100. výročí zhlédnout tento film ve výjimečné slavnostní projekci v sobotu 7. září ve 14 hodin v aule. (čtěte dál rozhovor s Janem Edlmanem)
Jak jste se k natáčení filmu dostalkým jste byl oslovenvybrán?
Jelikož v té době bylo v Poličce jen pár lidíkteří byli schopni komunikovat v angličtiněobrátilo se na mne poličské muzeumzda bych nechtěl se štábem BBC po dobu natáčení spolupracovat. Pochopitelně jsem tuto nabídku nadšeně uvítal a tak jsem jim pomáhal zařizovat nejrůznější věciod tlumočení přímo na místechkde se natáčeloaž po drobné službykteré bylo třeba zajistit. Byl jsem vlastně jakousi spojkou koproducenta Briana Largemuzikologa a výborného člověkakterý natáčení v Poličce a okolí řídil.
Byli osloveni i další obyvatelé Poličkypřípadně gymnazisté?
Štáb samozřejmě potřeboval herce z řad poličských ochotníků i nehercekteří ve filmu představují členy rodiny Martinů – mj. to byl pan profesor Tamele v roli otce Bohuslava Martinůpaní učitelka Šrutovákterá hrála maminku BMslečna Šprojcarová v roli jeho sestrypan Švec jako pomocník Stodolaa nesmíme vynechat pana Navrátilakterý tehdy jako 10-letý hrál malého Bohouška. Ve scénách z opery Juliette hrála slečna Bunešováa jediný profesionál byl pan Vášatehdy student pražské DAMUkterý hrál mladého Martinů. Pokud jde o gymnazistyčtyři krojované dvojice studentů tančily na louce nad Korouhví ve scéněkdy je pozorně sleduje malý BM.
Jako asistent jste byl zajisté svědkem i kuriózních situacíkteré zažívali Britové v malém českém městečkupřípadně v socialistickém Československu. Vybavíte si i po tak dlouhém čase některou z nich?
Pan Large vzpomínal na své předchozí návštěvy v Poličce v 50. letechkdy zde studoval materiály pro svou monografii o BM – byl ubytován v Poličanupod kostelemtehdy snad jediném hotelu v Poličce. Ubytování bylo velmi „spartánské“město bylo šedivé a víceméně nudnéale přesto ho jedna věc fascinovala: Ochota a vstřícnost pracovníků muzeakteří mu bez problémů zapůjčili vzácné rukopisy a partitury BMaby si je odnesl ke studiu na pokoj v hotelucož by sejak poznamenalsnad nikde z bezpečnostních důvodů nestalo. Ta bezmezná důvěra ho mile potěšila…
Při besedě po předloňské premiéře filmu se tvůrců kdosi zeptalzda neměli pocitže je během natáčení v Poličce sleduje STB nebo jiné orgányale odpověď byla záporná – naopak si pochvalovali spolupráci se všemi organizacemi i občanyna které se obrátili s prosbou o pomoc. Jejich dojmy z natáčení byly naprosto pozitivní a rádi na tu dobu vzpomínají.
Osud filmu a jeho uvedení je poněkud zvláštní…
Řekl bychže slovo „zvláštní“ je příliš mírné pro označení osudu filmu po jeho natočení… Dokument „Music of Exile“ odvysílala s velkým ohlasem televizní stanice BBC2 na podzim roku 1967ale kupodivu v tehdejším Československu zřejmě nebyl zájem o jeho uvedení. Důvody jsou zcela nepochopitelné – film v těch nejlepších tradicích BBC je zcela apolitickýtakže tam není “nic proti ničemu“jak říkával Jan Werich. Dokument navíc seznamoval diváky s osobností českého skladatelekterý byl v té době v Británii téměř neznámýa představoval československou kulturu v tom nejlepším světle. Asi se už nikdy nedozvímeproč se film u nás celých 50 let nepromítal a čí to bylo „zásluhou“.
Teprve v roce 2016 jsem si jako novopečený člen spolku „Náš Martinů“ na film vzpomněl a napadlo mneže bychom ho mohli v Poličce promítnout v české premiéře. Tenhle troufalý nápad začal pomalu krystalizovat – přes internet jsem zkontaktoval režiséra filmu Anthonyho Wilkinsonakterý nám ochotně poskytnul film na DVDa hudebního poradce Briana Large. Vyslovil jsem přánízda by se nechtěli české premiéry v Poličce zúčastnita k mému obrovskému překvapení oba souhlasili. Velkou podporu – nejen slovníale hlavně finanční – poskytl poličský starostadále Centrum Bohuslava Martinů a členové našeho spolku. Film jsem opatřil českými titulkyzajistil jsem i tlumočníka besedy po promítání filmu v Tylově domě (bývalého kolegu z BBC World Service)připravili jsme program celé akce – od příletu vzácných hostů do Brna přes „hospodská“ posezení v Šenku a výlet na Vysočinu na místa spjatá s BM až po jejich odjezd z Poličky. Největší odměnou za zorganizování celé akce bylo nabité divadlonadšený potlesk a ovace pro tvůrce filmu – a jejich slova díků za možnost vrátit se znovu do Poličky a za přátelství navázaná během jejich krátkého pobytu v rodném městě Bohuslava Martinůkterého svým dokumentem před půlstoletím oslavili…
