V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 došlo k přepadení studentských kolejí v Praze, Brně, Olomouci a Příbrami. Zadržení studenti byli odvezeni do prostoru ruzyňských kasáren, ještě tu noc zde bylo 9 z nich popraveno, 1200 bylo v následujících dnech transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud byli postupně propouštěni až do roku 1943. České vysoké školy byly až do konce války uzavřeny.
Po stopách těchto událostí se vydáváme brzy ráno 13. listopadu 2024. Míříme do Berlína, kde se v brutalistní budově českého velvyslanectví setkáváme s panem Jiřím Čisteckým, velvyslancem ČR ve Spolkové republice Německo. Jeho přednáška se dotýká česko-německých vztahů v minulosti i současnosti, multikulturality současného Německa, Fondu česko-německé budoucnosti i hospodářských a ekonomických faktorů, které do jisté míry ovlivňují vývoj na ukrajinské frontě.
Další den naší výpravy trávíme v prostoru koncentračního tábora Sachsenhausen spolu s německou historičkou Annou Milarch. Míra emocí je silná, společně s námi jsou totiž ve výpravě potomci vězněných studentů, kteří výklad doplňují vzpomínkami svých otců, drobnými připodotknutími, dotazy. Procházíme zamlženou rovinatou krajinou, míjíme apelplatz v netypickém tvaru trojúhelníku, vstupujeme do ubikací, táborové kuchyně i ozdravovny, je nám zima a pod nohama nám šustí okrové závěje spadaného listí. Moc nemluvíme a později se přiznáváme, že jsme myslely na to samé: co já bych dělala, jak já bych podobnou situaci zvládla, přežila bych, nebo ne?
V pátek dopoledne se účastníme pietního aktu v areálu kasáren Ruzyně, slyšíme slova o svobodě, o hrdinství a obětech, o nutnosti uchovat demokracii. Znovu se nám v rámci odborné přednášky věnuje paní Anna Milarch, máme možnost zhlédnout film „Zvláštní akce Studenti“.
Děkujeme Spolku za zachování odkazu českého odboje, který sponzoroval cestu našich čtyřech studentek, zejména paní Mgr. Gabriele Havlůjové, za vynikající program, vlídnost a pozornost, s jakou se nám věnovala.
