Jak viděla svou účast v programu Lenka urbanová ze třetího ročníku?
V rámci projektu Erasmu+ jsem měla možnost strávit tři týdny v Německu a především jsem získala představu, jaké by to bylo, kdybych se stala studentkou Tangermünského gymnázia.
Když jsem v neděli 26.3. vyrazila z domova, nevěděla jsem, co mám od této akce čekat. Největší obavy jsem měla z Berlínského hlavního nádraží, kde jsem měla přestupovat. Hned poté co jsem seděla ve vlaku do Stendalu ze mě strach opadl. Na nádraží na mě čekala rodina, u které jsem většinu pobytu pobývala. Nejela jsem však do neznámého prostředí, tuto rodinu jsem poznala z předchozí akce, kterou škola pořádala.
Jako hlavní program jsem tu měla účast výuky v německé škole, kde i přesto, že jsem měla po ruce překladač, jsem se nezmohla na víc než pasivní účast z hlediska pozorovatele. Je pravda, že jsem toho z hodin moc nepochytila, ale na druhou stranu jsem neměla problém se domluvit na organizačních věcech a díky tomu, že veškerá komunikace probíhala v němčině. V ždy jsem kolem sebe měla někoho, kdo mi pomohl porozumět. Dokonce jsem se mohla i zapojit do výroby mýdla, která probíhala v hodině chemie. Zažila jsem zde i spoustu jiných věcí, na které budu dlouho vzpomínat. Nejvíce mě zaskočilo, když jsem se o přestávce ocitla venku v mrazu, kde jsem se následně dozvěděla, že zde musí žáci trávit všechny přestávky delší jak pět minut. Zároveň jsem si také všimla rozdílů v přísnosti ve známkování a přístupu učitelů k žákům.
Hned po prvním týdnu mě čekala příjemná změna. Do německa jsem totiž jela v období Velikonoc, kdy je zvykem, že žáci v Tangermünde mají týdenní Velikonoční prázdniny. Na tento prázdninový týden se mi podařilo domluvit kurz v Berlíně, kam jsem se také přesunula. Ubytování jsem měla zajištěné ve studentské rezidenci, která byla nedaleko od centra. Alpadia kurz, který jsem navštěvovala byl nakonec jen čtyřdenní, ale i za tak krátkou dobu jsem se stihla něco málo přiučit k německé gramatice, a dokonce jsem také uspěla v závěrečném testu, který se píše po každém absolvovaném týdnu. Měla jsem možnost poznat zajímavé lidi a nikdy by mě nenapadlo, že jako Češka budu někomu v Německu připadat exoticky. Což bylo dáno hlavně tím, že většina účastníku pocházela ze Švýcarska a já tam byla k mému překvapení jedinou Slovankou. Mimo jiné jsem navštívila spoustu zajímavých míst jako Televizní věž, park Tempelhof, Židovský památník a ulicí Unter den Linden, kde se nachází nejznámější berlínské skvosty jako Braniborská brána nebo Humboldtova univerzita jsem prošla nejméně třikrát. I když jsem trochu bojovala s orientací ve veřejné dopravě, což bylo pro mě jako pro holku z vesnice něco nového, tak jsem se neztratila a úspěšně jsem dojela v sobotu zpět do Tangermünde, kde se následující den slavili Velikonoce.
Jak se slaví Velikonoce v Německu? Žádné pomlázky tu neznají, místo toho tu v neděli, den před naším Velikonočním pondělím, chodí “Osterhase” neboli Velikonoční zajíček, který schovává na zahradách barvená vajíčka, sladkosti a různé dárky, které poté děti hledají. Po následné snídani si děti užívají svých dárků, dokud nepřijde čas na společný oběd zakončený zákuskem.
Následující týden jsem znovu zamířila do výuky. Tentokrát jsem ale týden strávila s jiným kolektivem, protože dosavadní třída, kterou jsem navštěvovala se musela připravovat na maturitní zkoušku. Zároveň v můj poslední den v Německu, v pátek, začala maturantům akce, během níž se maturanti převlékají do určitých masek. Jako téma prvního dne si vybrali: “bezbaťohový den.”
Výuka s druhou třídou probíhala obdobně až na hodiny dějepisu, kdy učitelka využila mé přítomnosti a společně jsme prostřednictvím zodpovídáním dotazů vedli diskusi o Poličce a rozdílném systému školství. Svůj pobyt jsem zakončila hodinou angličtiny a po krátké poslední procházce města následovalo už jen balení.
I když tato akce zahrnovala spoustu překážek a nepříjemných situacích, jsem vděčná, že jsem měla příležitost se této akce účastnit, a zároveň že jsem měla kolem sebe spoustu lidí, na které jsem se mohla obrátit.
