Co pro mě znamená svoboda?

Otázkakterou si v současné době klade snad každý z násprotože svoboda jedinců i celé společnosti je momentálně výrazně omezenaa zároveň téma veřejné tvůrčí soutěže vyhlášené Senátem Parlamentu České republiky na podzim loňského roku.

V nelehkém slohovém útvaruargumentační esejise většina studentů oktávy a profesního předmětu UAP pokoušela nalézt odpověď právě na tuto otázku.

Do celostátního kola nakonec putovaly eseje Venduly Pucharové a Filipa Fejtaa přestože se naši studenti neumístili na předních příčkách (soutěžili totiž s dalšími 135 účastníky)chtěla bych jim alespoň touto cestou poděkovat za čas a energiikteré práci věnovalia především ocenit jejich výborné esejeosobité názory a dobré argumentační schopnosti. Věřímže zmíněné dovednosti uplatní nejen při studiuale i v dalším životě.

Vendy a Filipepřeji vám hodně štěstí u maturity i přijímacích zkoušek!

 

https://www.senat.cz/svoboda/vysledky/video_prani.mp4

 

Esej Venduly

Argumentační esej – Co pro mě znamená svoboda

Nemám ráda rodinné sešlostipokaždé totiž vyvrcholí v ostrou debatu zakončenou slovy: „Zlatí komunisti! Za těch dob jsme se měli jako prasata v žitě a nic nám nescházelo!“

Už jsem si zvyklaže žádné posezení v kruhu rodinném neprobíhá v klidupřesto mě však nepřestávají překvapovat názory některých příbuzných. Praprateta z tátovy stranyčistokrevná Pražačka pamatující si ještě soudruha Antonína Zapotockéhose měla v socialistickém Československu za dob normalizace díky komunisticky smýšlející rodině a aktivní angažovanosti ve straně skutečně dobře. Neustále však zapomínáže většina obyčejných lidí takové štěstí nemělaprotože se snažili zachovat si zdravý rozum a nepodrobit se propagované ideologii. Já za dob totality nežilanarodila jsem se do svobodné demokratické země. Poslední dobou však často přemýšlím nad tímco pro mě vůbec to tolik skloňované slovo svoboda znamená a jaké by to bylokdyby zde panoval opět totalitní režim či diktatura.

Zde se nabízí otázkaproč se ve svých devatenácti letech zabývám tématemkteré je ve vyspělém 21. století snad již úplnou samozřejmostí? Důvod je prostýsvoboda totiž není nezcizitelnáa jak můžeme v dnešním světě vidětna mnoha místech stále ještě není dodržována. K těmto myšlenkách mě také navedl antiutopický román 1984 od George Orwellakterý jsem nedávno s velkým nadšením přečetlaale hlavně momentální epidemická situacekterá se bohužel nevyvíjí dobrým směrem a v jejímž důsledku jsou nám odpírány základní svobody jako například svoboda volného pohybu či shromažďování. Nenechte se odradit hned na začátku mé prácenaprosto rozumím tomuže v této nelehké situaci si už nikdo nechce číst další článek o covidu. Mým cílem není rozebírat a bagatelizovat tento virus a nabádat vás k protestům za dodržování lidských svobodnaopak bych se chtěla na svobodu podívat z mnoha různých úhlůz nichž některé nemusí být s tímto pojmem přímo spojovány.

Jistě mi dáte za pravduže svoboda je od počátku lidské civilizace jakýsi abstraktníavšak velmi podstatný aspekt ovlivňující fungování celé společnosti.    Od chvílekdy se začalo myšlení a lidská inteligence vyvíjet a osamostatňovat od myšlení druhýchušel celý svět obrovský kus cesty. Napříč všemi staletími můžeme pozorovat tendence určitého typu jedincůkteří se již nechtěli podřizovat svému vládci a usilovali o nezávislost. Zde bych mohla vypíchnout důležité mezníky historie jako například zrod demokracie v antickém Řeckuvznik feudální společnostistěhování národůreformace náboženstvíaž bychom se dostali k Deklaraci nezávislosti amerických koloniíVelké francouzské revoluci a končili bychom světovými válkamináslednou studenou válkou a samozřejmě Sametovou revolucí. Tato období či jednotlivé události jsou se svobodou nepochybně nějakým nerozdělitelným způsobem spjaty. Uvědomme si aleže svoboda není pouze osamostatnění se nějaké entity od druhépodstata je mnohonásobně hlubší.

Můžete namítnoutže již dávno nežijeme ve světěkde bychom nemohli svobodně jednat či přemýšlet. Zamysleli jste se však také nad tímže o svoji svobodu se může každý jednotlivec vědomě a zcela dobrovolně připravovat sám? Ptáte se: proč by to proboha někdo dělal? Možná vás překvapíkdyž vám řeknuže se s tímto problémem dennodenně potýkají úplně všichniačkoli to může znít zprvu neuvěřitelně. Snad každý z nás měl někdy v životě v hlavě hlaskterý ho nutil zachovat se takjak to bylo správnéačkoli to bylo v rozporu s jeho vlastním vnitřním prožíváním a přirozeností. Podle mého názoru je i tyto omezování svobody jednání. Přestože se vám může zdátže se nejedná o závažný problémurčitě si vzpomínáteže jste se v této chvíli necítili příjemně. A o to přece jde. Jak může být celosvětově dodržována svoboda ve všech ohledech lidského soužitíkdyž my sami si nejsme schopni dovolit uvažovat a jednat svobodně bez vlivu vnitřního diktátorakterý nám neustále určujeco je správné a co naopak ne? Přesně toto jsou mimo jiné příčiny psychických onemocněníkteré vznikají právě na základě nějakého nepříjemného vnitřního hlasujenž člověka stále mučí.

Pojďme si přiznatže každý z nás to někdy zažilrozdílná je pouze schopnost jedince se s tím vyrovnat. Dle mého názoru je předpoklad pro správné fungování a dodržování svobody tože člověk se nejdříve musí naučit pracovat sám se sebou a jakmile se stane pánem vlastních myšlenekmůže jednat svobodně a podle vlastního uvážení. Jestli se domníváteže poté by se svět mohl stát ještě mnohem krutějšímprotože by někteří neměli žádné zábrany ubližovat ostatnímmusím argumentovat tímže lidská přirozenost je založena na prožívání příjemných pocitů a každý lidská bytost včetně její duše se snaží této blaženosti dosáhnout. Kdyby to tak fungovalonikdo by neměl potřebu propagovat válku a násilíprotože by se celá společnost snažila o co nejpříjemnější život.

Nyní se zaměřím na omezování vlastní svobody ze strany druhých. Základem demokratického státu jsou zákony a principykteré dbají na dodržování lidských práv a svobod. Demokracie však není ve všech státech světa. Toco nám se dnes zdá jako naprostá samozřejmostjiné národy nikdy v životě nezažily a možná ani nezažijí. Vyspělá společnost považuje za základ celého svého fungování dodržování ústavynepřípustnost cenzuryinformovanost občanůžádné tresty za opoziční názoryvolbu představitelů státních orgánů prostřednictvím většinysvobodu slovashromažďování a vyznánísvobodnou volbu zaměstnánívzdělání či partneramožnost volného cestování a umožňuje prostor pro debatu mezi různými názory. Naše Listina základních práv a svobodkterá je součástí Ústavy České republiky od roku 1993tyto principy deklaruje. Podíváme-li se však na náš sousední stát – Polskojenž se nachází ve vyspělé části střední Evropyuvidíme přímé omezování základních svobod člověka v podobě nedávného zákazu potratů. Pro další příklad nemusíme chodit dalekostačí nahlédnout do situace v Maďarskukterému Evropská Unie opakovaně vytýká nedostatečnou nezávislost soudů a dalších institucíkorupcistřety zájmů nebo stav veřejnoprávních médiikteré před dubnovými parlamentními volbami v roce 2018 jasně favorizovaly vládnoucí koalici. Jako poslední evropský demokratický stát zmíním Ruskokteré se sice navenek tváří jako demokratickéavšak není žádným tajemstvímže se tamější forma vlády velmi přibližuje k totalitě. Kreml například plánuje uvést do ruské politiky nové stranykteré mají posílit iluzi demokratické plurality v ruských parlamentních volbáchjež jsou vyhlášeny na rok 2021. Ve skutečnosti je však jejich hlavním cílem pomoci vládní straně prezidenta Vladimira Putina. Ve světě existují také zeměkteré jsou oficiálně řazeny mezi totality či diktatury. Jedním takovým státem je nedaleké Běloruskojehož prezident Alexandr Lukašenko je označován za posledního diktátora v Evropě. V posledních měsících se zde konají masové protesty proti jeho vládě a opozice je velmi tvrdě potlačována.

Zmiňovaná témata jsou stále aktuálnívšichni bychom se proto měli snažit propagovat základní lidská práva a svobody. Tímto ale rozhodně nechci vyzývat své čtenáře k protestům proti epidemickým opatřením. Upřímně přiznávámže ani mně nejsou všechna příjemnáavšak lidský život je pro mě mnohem důležitějšínež jestli budu chodit na veřejnosti s ochranou úst nebo odjedu na dovolenou do zahraničí. Tvrdíte snadže si nedokážete odepřít prázdniny u moři nebo megalomanské nakupování dárků na Vánoce? Stačí si pouze představitže byste byli na místě někohokdo se s touto nemilosrdnou nemocí setkal ať už na vlastní kůžinebo jako pozůstalý po blízkém člověku. Jsem přesvědčenáže byste své priority okamžitě přehodnotili.  Rozumím tomuže pro určité profese jsou striktní opatření téměř devastujícípřesto ale naprosto nechápu demonstrace proti nošení roušek nebo pití alkoholu na veřejnosti. Setkávám se s názorykteré současnou situaci přirovnávají k totalitním režimům. Jejich autoři se tak dopouštějí ovlivňování dalších občanůaž se z malé skupiny stává masa hlásající rozvolnění restrikcí. Je však velmi důležité dívat se na opatření jako na záchranu lidských životů. I přestože mnoho lidí si to pořád ještě neuvědomujena coronavirus umírají dennodenně obrovské počty lidíapeluji tedy na všechnyaby byli co nejvíce zodpovědníohleduplní a opatrní. Uvědomme si prosímže totalitní režimy neměly za cíl pomoci svým občanůmpouze se snažily mít nad nimi moc a ovládat je. V našem zájmu je však pomoci celému světu zbavit se tohoto onemocnění tímže budeme dbát na dodržování opatření. Nelze argumentovat tímže za dob komunismu byly podobné zákazy a následné tresty za jejich nedodržování. Tože v socialistickém Československu lidé nemohli říkat a dělatco chtělirozhodně není totéžjako když je zakázáno shlukování osob z důvodu zpomalení šíření pandemie.

Může to znít jako klišéale domnívám seže se svobodou souvisí také láska a partnerské vztahy. Nečekejte však odbornou analýzu problematiky nezávislého pohlavního styku s rizikem pohlavních nemocí či rozsáhlé promiskuity. Ráda bych pouze poukázala na tože mít někoho upřímněale hlavně svobodně rád bez vnějšího nátlakuje obrovské privilegiumna které nesmíme zapomínat. Ve vyspělé společnosti máme možnost samostatného výběru budoucího partnera či partnerkysami se můžeme rozhodnouts kým strávíme zbytek životanebo si zvolit svoji sexuální orientaci. I přestože homosexualita je stále ještě kontroverzní a tabuizované témana tyto jedince už není nahlíženo jako na spodinu společnostikterou je potřeba vyhladitjako tomu bylo například za Hitlera v období holokaustu. Na druhou stranu i dnes existují zeměkde partnery vybírají rodiče svým dětemžena si nemůže zvolit svého muže a homosexualita je tvrdě trestána. Buďme tedy vděční za tak podstatnou možnost svobodně se rozhodnoutkomu budeme předávat naši lásku. Naštěstí nemusíme žít v Orwellově Oceániikde je jediný povolený cit láska k Velkému bratrovi a Straně.

Závěrem bych už pouze zmínilaco tedy svoboda znamená pro mějestli to z celé eseje nebylo dostatečně zřejmé. Svoboda ve mně evokuje možnost se neomezeně rozhodovat o svém životě bez vnějšíhoale ani vnitřního tlaku. Tento pojem zahrnuje všechny oblasti lidského života od základních lidských práv a svobodsvobodného myšlenípřes všeobecné volbycestovánírozhodnutí o svém partneroviaž k samotné podstatě lidské dušekdy je potřeba získat moc nad vlastními myšlenkami a vědomě své chování zaměřovat na celkové blaho. Svoboda rozhodně není samozřejmostíi v dnešním světě jsou místakde jsou základní svobody lidem stále odpírány. Apeluji proto na vás: važme si jístarejme se o ni a udržujme ji. Záleží na jednotlivcích stejně tak jako na celé společnostisnažme se tedy o toaby svobodatak jak ji vnímáme mymohla být vnímána i v méně vyspělých a ortodoxních kulturách. Svět by byl mnohem krásnějšíkdyby svoboda byla chápána jako základ pro lepší fungování společnostikterá by směřovala k jednomu cília to k celosvětové spokojenosti a míru.

 

Esej Filipa 

Co pro mne znamená svoboda?

            Svoboda. Slovokteré bylo hojně skloňováno snad v každé etapě lidské existence. Bylo tomu tak protože pojem svoboda v mnohých nás vzbuzuje mnoho emocíneboť právě díky ní můžeme opravdu žít naplno.  Byla právě to svobodakterá mnohým z našich předků stála za toaby za ni bojovali a nasazovali své životy i přestože věděliže tento boj nemusí vždy vést k vítěznému konci. A přece se to některým z nich povedlo. Kromě svobody tu zanechali i své potomky a ti zase potomky svých potomkůnás. Dokázali jsme však my obstát v jedné z nejtěžších životních zkoušek a dát dědictví svých předků dobrý význama ještě jej obohatit? Dokázali jsme být svobodní? Umíme to vůbec ještě? Je naše svoboda prospěšná? A je vůbec dlouhodobě udržitelná? Co vlastně znamená svoboda v pravém slova smyslu?

            Pokud chceme mluvit o svoboděje dobré se podívat zpět do historie lidského pokolení a zjistitjakou roli v ní svoboda hrála. Můžeme začít například již ve 13. století před naším letopočtemkdy Mojžíš vyvedl podle Starého zákona židovský lid z egyptského otroctvía učinil jej tak svobodným. Když budeme pokračovat dálzjistímeže řada velkých osobností lidské historie o svobodě mluvilaprotože zkrátka velice toužila po její ideální podobě. Můžeme zmínit třeba starořeckého Aristotelareformátora církve Martina Lutheraotce liberalismu Johna Lockaale také prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Svoboda je pro člověka jako takového zkrátka něčím velmi přitažlivým a zdá seže čím více je lidská bytost uvědomělá a inteligentnítím více po svobodě touží.

            Tato touha však ne vždy vede k dobrým koncůmjak se již mnohokrát ukázalo. Svoboda je velmi křehká a je třeba se o ni dobře starat a být si vědomi její zranitelnosti. To bohužel není v souladu s další typickou lidskou vlastnostíkterou je tože lidé si často přestávají vážit tohoco už mají. Mimo jiné právě proto bylo ve 30. letech 20. století mnohým nesnášenlivým ideologiím umožněnoaby se ujaly moci. Byla to svoboda jako systémnebo společnost jako soubor jednotlivcůkteří zapříčinili zvěrstvajež následovala? O tom lze jistě polemizovat. Ve 20. století ostatně následně došlo k mnoha turbulentním změnámjež některým lidem svobodu navrátilyjiným ji naopak uzmuly na nespočet dalších let. Je také dobré zmínitže ve 20. století to nebylo poprvékdy se ze stavu svobody zrodil stav naprosté nesvobodykdy navíc docházelo ke zbytečnému zabíjení mnoha nevinných lidí. Podívejme se třeba na zánik říše římské. Jako by každé období svobodyať už delšíčí kratšímuselo nevyhnutelně vyústit v něco velmi krutého a násilnéhoco donutí společnost k uvědoměníkde se stala chyba. Není tedy každá revolucepři které se lidem podaří získat svobodupouze pomalým začátkem konce? Jak z tohoto zdánlivě nekonečného a stále se opakujícího cyklu uniknout?

            V předchozím odstavci jsem zmiňoval velkou zranitelnost a zneužitelnost svobody. Tyto její vlastnosti jsou něčímco svobodu jako takovou tvoříco ji definuje. Bez nich by svoboda přestala opravdovou svobodou býti. Není to tedy ona svobodaale lidékteří musí změnit svůj přístupaby se jim podařilo nejen zamezit nástupu nenávistných ideologiíale rovněž svobodu udržeta dále ji také rozvíjet. Lze však docílit tohože by opravdu všichni lidé svobodu uctívali a nesnažili se jejích slabin zneužít? Není to náhodou takže lidská bytost jako taková je i přes svou nekonečnou touhu po svobodě se svobodou neslučitelná? Věřímže tomu tak není. Věřímže lidé si jednoho dne uvědomíže svoboda je něco jako oheň – je dobrým sluhouale zlým pánem. Pro zacházení se svobodou je dle mého názoru třeba velká dávka odpovědnostikterou musí každý z nás přijmout a uvědomit siže bez ní svoboda dříve či později zanikne.

            Když dáme tento zásadní poznatek do souvislosti s dnešní dobouzjistímeže podobné situace naše společnost zatím rozhodně nedosáhla. Nedokážeme být dostatečně zodpovědníohleduplní ani soudržní. Jsme bezohlední a svobodu si nezasloužímeprotože s ní jednoduše neumíme zacházet. Spíše než abychom se k ideálu blížiliještě více se od něj vzdalujeme. Svobodakterá je v našich rukoumimo jiné zapříčinila naprosté znečištění naší planetyjež se nám začíná měnit před očimaa to rozhodně ne k lepšímu. Naše svoboda způsobila a způsobuje válkypři nichž umírají nevinní lidéumožnila vytvoření svobodného světového trhu a s ním související globalizacekterá nám lidem žijícím v západním světě sice přináší potěšení a komfortale všechny výše zmíněné problémy ještě spíše přiživujeprotože nám nad ní chybí jakákoli kontrola. Tak moc si hlídámeabychom byli svobodníže se z nás stali bezohlední sobci a pokrytcikteří žijí v jakémsi světě iluzíjenž se světu skutečnému podobá jen pramáloa opravdu svobodní už vlastně dávno nejsme. Jistě i mnohé z váskteří právě čtete tuto esejněco podobného o dnešním světě již nejednou napadlo.

            Důležitými prvky svobodykteré některým lidem v dnešní době velmi chybíjsou tolerance a ohleduplnost. „Já jsem svobodnejjá můžu všechno“ slyšíme často z úst lidíkteří obhajují své jednání. Abychom mohli být všichni skutečně svobodnímusíme to dovolit i druhým lidem. To znamenáže je nemůžeme odsuzovat za toco dělají nebo jak vypadají. Často totiž neznáme žádné bližší souvislosti ani důvodykteré k jejich jednání vedly. Svoboda neznamenáže na výstředně oblečeného mužejehož potkáme na ulicimůžeme pokřikovat „Ty jeden blbej homouši!“že při setkání s ženou mající na sobě hidžáb si uplivneme a proneseme něco jako „Zasraný uprchlíci!“nebo že naše sousedy tmavší pleti můžeme nazvatpromiňte mi ten výraz„hnusnými negry“ jen protože si to o nich myslíme (což o nás samotných nesvědčí nic dobrého)a kdybychom to neřeklitak přece už vůbec nejsme svobodní. Nemůžeme někoho nenávidět nebo omezovat z důvodu jeho víry nebo barvy pleti. Tože žijeme ve svobodné společnostineznamenáže si můžeme dovolit přestat ctít morální zásady.

V souvislosti se svobodou v současném světě je také vhodné zmínit rozvoj a rychlé rozšiřování moderních technologií a internetukterý se zdá být platformou velmi svobodnoujíž též v mnoha směrech opravdu i je. Na druhou stranu internet a jeho svoboda přispěly k vytvoření dobyjež je nazývána post faktickou a ve které se pravduhodnotu pro svobodu tak důležitoujiž nikdo neobtěžuje respektovat. Tato svoboda je zneužívána k šíření dezinformacíjež v celé společnosti způsobují chaos a mohou mít nedozírný vliv na dění v celém světě. Představte si například pětašedesátiletoukonzervativněnikoli však nenávistně smýšlející ženukterá se v důchodu začíná nudita proto se rozhodne pořídit si notebookna němž si založí účet na Facebookuo kterém se doslechla od několika svých kamarádek. Na této sociální síti začne sledovat různé stránkykteré na nijak často říká„samy vyskakují“. Postupem času si Facebook oblibujetráví na něm čím dál delší dobučte komentáře pod jednotlivými příspěvky a také sama diskutuje. Na Facebooku získá nové přátelekteré sice nikdy nevidělaale bezmezně jim věří. Na jejich rady začíná číst dezinformační webykteré naprosto mění její celoživotní názor a manipulují jianiž si to však sama uvědomuje. V následujícím měsíci se účastní demonstrace s názvem „Migranty v ČR nechceme“ a pak také „Roušky nosit nebudeme“ i přestože v životě jediného migranta nespatřila a že patří do rizikové skupiny z hlediska covidu. Sama tvrdíže už se nenechá ovládat lidmi jako George Sorosjehož jméno však komolí na „Šóřoš“dodává „nebo jak se ten blbec vlastně jmenuje“ a tvrdíže až její noví facebookoví přátelé Franta a Pepa jí konečně otevřeli oči a že se snad poprvé ve svém životě cítí opravdu svobodná. Její věk přitom hraje roli možná menšínež se může zdáta podobným manipulacímkteré nejsou nijak omezoványpodléhají i daleko mladší lidé. Opakujiže toto vše nezpůsobuje svoboda jako takováale naše zacházení s níkteré by se mělo změnit.

Na tyto argumenty můžete pochopitelně namítnoutže naše nakládání se svobodou je pro svět velkým přínosem a že s ní vlastně nezacházíme zase tak špatně. Samozřejmě je třeba uznatže svoboda nám přináší nespočet výhodcož je však právě její podstata a také důsledek jejího praktikování v případechkdy není nijak zneužívána. Proto každý po svobodě tolik touží a vždy toužil. Zejména v dnešní doběkdy čelíme novým výzvámtřeba právě v podobě celosvětové pandemiese rozvoj informačních technologii ukazuje jako něcobez čeho bychom prakticky nebyli schopni existovat. Dle mého názoru jsou však tyto výhody často dorovnányči dokonce převýšeny důsledky zneužívání svobodysnad způsobeného nedostatkem vlastní odpovědnosti a uvědomění. Jako příklad takového zneužívání můžeme uvést třeba jev v naší zemi v posledních letech vcelku frekventovanýa to tzv. šmejdykteří zneužívají dobrosrdečnosti a důvěřivosti lidíjimiž nemusí vždy být pouze ti nejstarší. Nejsou to však pouze jednotlivcinýbrž celé společnostikteré jsou postaveny na využívání kladných lidských vlastností a utržení co největšího množství peněz. Mám na mysli například podvodné úvěrové nebo pojišťovací společnosti. Tyto příklady jsou však pouze kapkami v moři. Svobody se nikdy nesmíme vzdátale aby opravdu nesla ovocemusíme k ní jako společnost naprosto přehodnotit přístup.

Jak si tedy mám odpovědět na otázky položené v samém úvodu této eseje? Moc bych chtělaby toto zakončení bylo optimistickéale napíši toco si myslím. Myslím siže mnozí z nás stále umějí být svobodnítedy ctít hodnotykteré svobodu podporují. Bohužel však docházím k závěruže svoboda je v současné podobě opět neudržitelnájako už byla v lidské historii mnohokrát. Jak tedy docílit tohoabychom byli jednoho dne schopni svobody v pravém slova smyslu dosáhnoutale hlavně si ji udržet? Klíč je pravděpodobně ve vyvažování svobody a rovnostitedy dvou principů spravedlnostikteré by měly jít ruku v rucev uvědomění si a ctění hodnotkteré svobodě prospívajíkteré činí svobodnými nás samotnéale současně být tolerantní a ohleduplníprotože bez toho by svoboda fungovat nemohla. „Mám mnoho důvodů k tvrzeníže pravda člověka zbavuje strachu“ řekl svého času náš první polistopadový prezident Václav Havel. Pokud budeme upřímníotevření a budeme žít v pravdězbavíme se strachu a získáme opravdovou svobodu. Pro ni platí trefné americké přísloví: „Svoboda mé pěsti končí tamkde začíná nos toho druhého.“