V sobotu 21. března se skupina vytrvalců, zájemců o přírodní vědy, zúčastnila dalšího, v tomto ročníku posledního, prezenčního Fybichu. A jaké postřehy si účastníci ze sobotního semináře odnesli?
„V sobotu 21. března jsme se zúčastnili další, v tomto školním roce již šesté seminární soboty, tentokráte opět přímo ve firmě Contipro v Dolní Dobrouči. Pro ranní ptáčátka začal program již v osm hodin, pro ty, co si raději přispí až v deset (ti si za to ovšem program prodloužili do pozdního odpoledne).
Jak bývá zvykem, mohli jsme si vybrat ze tří workshopů: „Sliz, gel a energie: tři tváře polymerů“, „Nanozahradník: personalizované microgreens“ a „Operace disperze: spojit nespojitelné, zpevnit tekuté“.
Nás nejvíce zaujal první z jmenovaných workshopů, a proto jsme si ho také vybrali. Celá laboratorní práce se týkala analýzy polysacharidů (škrobu a kyseliny hyaluronové) a glykoproteinů (mucinu), látek, se kterými se setkáváme v biologii i medicíně. Naším úkolem bylo určit pro nás zatím neznámé vzorky těchto tří látek. Analyzovali jsme za pomoci alcianové modři a Lugolového roztoku. Po obarvení alciánovou modří se nám potvrdil vzorek škrobu, který už jsme určili dříve Lugolem. Pro bezpečné určení kyseliny hyaluronové a mucinu jsme použili dva enzymy a pozorovali jsme změnu viskozity. Jedním z enzymů byl náš vlastní vzorek ze slin. Lidské sliny totiž obsahují enzym ptyalin, který změní viskozitu u mucinu. Pomocí jednoduchých laboratorních metod jsme tak zjistili, že stejný název „polysacharid“ může skrývat látky s úplně odlišnou strukturou, nábojem i funkcí. Závěrem našeho bádání byl protokol a za odměnu jsme mohli nahlédnout do opravdu drahého mikroskopu.
Někteří naši spolužáci se zúčastnili druhého workshopu s názvem „Nanozahradník“. Ten jim nabídl jedinečnou možnost vytvořit si vlastní nanozahrádku s rychle rostoucími rostlinkami. Připravili si nanovlákennou vrstvu s obsahem kyseliny hyaluronové, čímž vylepšili pěstitelské podmínky pro vybraná semínka. Hotový set doplnili vlastnoručně vyrobeným štítkem a odnesli si zahrádku domů. Během několika dní pak mohli sledovat, jak z jejich osobní nanozahrádky vyrůstají malé rostlinky hořčice či rukoly.
Ve třetím workshopu nazvaném „Spojit nespojitelné, zpevnit tekuté“ účastnícizjišťovali, zda je možné donutit kapalinu, aby udržela tvar, a olej aby se trvale spojil s vodou. Dozvěděli se, jak v laboratoři obcházíme běžné přírodní zákony. Tématem této mise jsou koloidní systémy – fascinující látky, které nejsou ani ryzí kapalinou, ani pevnou látkou. Připravili pevné gely a vytvořili stabilní emulze z látek, které se běžně odpuzují. Seznámili se se špičkovou technikou na ověření kvality vlastních vzorků a laserem, který pomůže odhalit neviditelné mikro a nano částice. Test vodivosti prozradil, jak pevně je připravený systém svázaný.
Po této vydatné práci následovala svačinka, která byla rychle pryč, stejně jako přestávka.
Po přestávce už začal přednáškový blok. Tento blok zahájila fyzikálně chemická přednáška s názvem „Od elektronu ke kvantovým technologiím“ od pana profesora ing. Jana Čechala Ph.D. Tato přednáška byla pro nás velmi náročná. Zabývali jsme se různými fyzikálními modely stavby atomů, chemickou vazbou, kvantovými technologiemi a jejich rolí pro výzkum v budoucnosti. Pro zpestření v obtížném tématu jsme si jednu chvíli zahráli na křemík.
Po obědové pauzičce následovala biologická přednáška profesora RNDr. Julia Lukeše, CSc. „Co dokážeme vyčíst z naší DNA?“. V minulosti čtení informací z DNA bylo časově i finančně náročné, ovšem s rozvojem technologií se tento proces usnadňuje. Dozvěděli jsme se nejen to, co lze dnes vyčíst z naší lidské genetické informace, ale také to, jakou úlohu hraje náš mikrobiom. Překvapující informací pro nás bylo mimo jiné i například to, že pokud dáme obézní myši exkrement hubené myši, tak obézní myš zhubne a naopak. Avšak bohužel studie prokázala, že na lidi toto nefunguje. Takže máme zase jednou smůlu a hurá cvičit! Další perličkou byla informace o tom, že se dá darovat i exkrement. V Americe si za zdravý kus lidské stolice vyděláte až 250$. Avšak nyní už v USA nejste majitelem vlastního lejna, a tudíž ho nemůžete darovat jen tak. Během velmi poutavé přednášky jsme se zamýšleli nad mnohými otázkami jako například: Má smysl se dát „osekvenovat“? Jak informace ze sekvencí DNA může vylepšit či prodloužit naše životy?
Celá seminární sobota stála za to a přinesla nám obohacující informace. Po ukončení programu jsme se rozloučili a vydali na cestu domů. Těšíme se na 18. dubna, to proběhne další FYBICh„ 😊
Jana Kadeřábková (2.A) a Nikola Kastnerová (1.A)
