Již podruhé zavítali do Poličky žáci a učitelé z partnerské (základní) školy ze Selles-sur-Cher. Skupinka dorazila po celodenním cestování v pondělí 12. října 2026 cca ve 20:30 hod. Během následujících 4 pracovních dní jsme se MY, tj. 16 francouzských žáků a jejich 16 českých průvodců a 2+2 vyučující, společně scházeli v prostorách gymnaziální auly, abychom pracovali na projektu „Jednotní a silní v rozmanitosti / Unis et Forts dans la diversité“. Ano, tak trochu jsme si vypůjčili heslo Evropské unie. A ano, pátrali jsme po našich kořenech, zjišťovali jsme, v čem se shodujeme a co nás odlišuje. A také jsme hráli hry, zpívali, povídali si a připravovali knihu (těch nejlepších) receptů (z obou zemí). Za ten týden jsme detailněji poznali poličské památky, či vystoupali na věž kostela sv. Jakuba a prohlédli si rodnou světničku B. Martinů. Asi nejdojemnějším momentem byla návštěva Muzea přeživších v Brněnci. Uteklo to jako voda a byl tu konec. Francouzům jsme zamávali v sobotu ráno na školním dvoře, odkud vyrazili na svoji další přibližně 12-ti hodinovou pouť domů.
Bude pokračování? Ano. S dalšími informacemi ohledně této mladé a živé skupinky žáků se Vám ozveme zase v dubnu, kdy by měli Češi (také s finanční podporou projektu Erasmus+) vyrazit do Francie.
A co nějaká svědectví? Voilà / tady jsou! Žáci společně vytvořili seznam klíčových slov letošního projektu: Love, new friends, super, unforgetable, new family, everyone, best friend, new words, funny, new people, mixed feelings, wesh.
A to je všechno? Ani zdaleka! Níže uvádíme také svědectví z „druhé“ strany. Ne od Francouzů, ale od členů rodin, které Francouze ubytovávali. Třeba … třeba to Vám, čtenářům, jednou pomůže se rozhodnout, zda u Vás doma ubytovat nějaké cizince.
Za celou českou skupinu sepsala RoJ
Pobyt francouzské dívky J. v naší rodině byl především sledem mnoha různých pocitů. Na začátku bylo několik otázek typu „Jdeme do toho? Zvládneme ubytování u nás?“ A hlavně: „0pravdu chci pustit dceru na jaře do Francie do cizí rodiny?“ Už během prvních dní, kdy byla J. u nás, jsem byla moc ráda, že jsme do toho šli. Jsem vděčná za tuto zkušenost. Bylo prima osvěžit si angličtinu a zjistit, že se domluvíme lépe, než bych čekala. Po překonání počátečního ostychu jsme si užili dost legrace a zábavy. Díky J. jsme vyrazili na výlet. Poté co jsme povečeřeli pizzu a zajídali ji belgickými sušenkami koupenými v Poličce, jsme se shodli, že je vlastně skvělé být členy EU. Ale došlo také na vážnější témata. Když nám J. vysvětlila, jak to chodí u nich ve škole, mám větší pochopení pro stávkující studenty a víc si vážím toho, co mají ti naši. Uvědomila jsem si, jak moc je důležité si v době, kdy se mnozí snaží o rozdělení, připomínat, že ač jsme z různých zemí, máme mnoho společného. Také mi došlo, že v dubnu dcera nepojede do cizí rodiny, ale bude pobývat v rodině své kamarádky. Já se budu muset bránit tomu, abych jí to nezáviděla. À propos, nenašel by se někdo, kdo by zařídil výměnný pobyt pro rodiče? Pokud ano, hlásím se mezi prvními. Při loučení jsem byla dojatá a mrzelo mě, že už se pravděpodobně osobně nesetkáme. (VK)
Když jsme se rozhodli zapojit do výměnného pobytu, měli jsme trochu obavy, jak si budeme rozumět, zda se u nás bude francouzská studentka cítit jako doma a jak zvládneme jazykovou bariéru. Jestli ji budou chutnat naše jídla a nebude jí u nás doma smutno. Tyto obavy se ale velmi rychle rozplynuly. Pobyt pro nás byl velmi milou zkušeností. Měli jsme možnost poznat jinou kulturu, komunikovali anglicky a nahlédli do běžného života francouzské rodiny, a zároveň se podívali na vlastní zvyky očima někoho zvenčí. Velmi nás potěšilo, jak rychle si děti našly společnou řeč a jak přirozeně se stal náš host na pár dní součástí rodiny. Jen mě mrzelo, že děti cestovaly k nám dlouho a neměly zajištěnou stravu, musely být po cestě hladové. Celý projekt nám přinesl nejen nové zážitky a přátelství, ale také větší otevřenost, toleranci a chuť poznávat svět. Pokud budeme mít možnost, rádi se podobného programu zúčastníme znovu. (LO)
Během výměnného pobytu jsme v naší rodině hostili francouzskou studentku, která byla velmi milá, zdvořilá a neustále se na nás usmívala. Chovala se k nám přátelsky a po celou dobu pobytu jsme s ní byli velmi spokojeni. Rádi bychom přesto uvedli několik postřehů, které mohou škole pomoci při přípravě dalších výměnných pobytů. Určitou komplikací bylo stravování. Studentka byla vegetariánka, zároveň však odmítala ovoce i zeleninu a upřednostňovala rychlé občerstvení, chipsy, čokoládu a podobné potraviny. Bylo proto nemožné zajistit jí pestrou a vyváženou stravu, kterou by byla ochotná jíst. Další překážkou byla jazyková komunikace. Její znalost angličtiny byla velmi omezená, a protože francouzsky nemluvíme, museli jsme se při většině rozhovorů domlouvat prostřednictvím překladače. Během společných rozhovorů nám vyprávěla o svém životě ve Francii, se kterým podle svých slov nebyla příliš spokojená. Život v České republice jí připadal lepší a klidnější a naši zemi vnímala jako bohatší. Hovořila také o obavách z návratu, které spojovala s demonstracemi ve Francii. Svou školu popisovala jako hůře vybavenou a méně příjemnou; uvedla dokonce, že podle ní „vypadá jako vězení“. Obávala se, že čeští studenti nebudou při následném pobytu ve Francii spokojeni, protože jim podle jejího názoru nebudou moci nabídnout tolik, kolik zde dostala ona. Jednalo se o její osobní dojmy a hodnocení. Překvapila nás také její omezená orientace v některých základních informacích o vlastním městě a v aktuálním dění ve Francii. Nevěděla například, kolik obyvatel přibližně má město, ze kterého pochází. Část obtíží při vysvětlování však mohla souviset s jazykovou bariérou. Ve srovnání s českými studenty, které známe, na nás působila jako méně připravená po jazykové stránce i z hlediska všeobecného přehledu. Tento dojem ovšem vychází pouze ze zkušenosti s jednou studentkou. Přes uvedené obtíže se stravováním a komunikací hodnotíme její pobyt u nás velmi pozitivně. Byla příjemným hostem a na společně strávený čas rádi vzpomínáme. Pro další výměnné pobyty bychom doporučili důkladnější jazykovou přípravu účastníků a předchozí domluvu o jejich stravovacích potřebách a zvyklostech. (RP)
Náš první výměnný pobyt. Trocha těšení, zvědavosti a špetka nervozity. Koho přivítáme? Sedne si s naší dcerou? Domluvíme se? Nakonec velké štěstí. Milá slečna, děvčata si hned padla do noty. Koně jako univerzální dorozumívací jazyk. Angličtina občas trochu oříšek, ale AI v roli tlumočníka zachraňuje situaci. K tomu časné vstávání a každodenní taxikaření. Zkrátka výměnný pobyt se vším všudy. Poslední večer společná makronková párty. Plán? Upéct krásné pistáciové makronky. Chvíle nepozornosti a zjištění, že stupně Fahrenheita opravdu nejsou stupně Celsia. Realita? Dokonale černé uhlíky a kuchyně plná štiplavého kouře. Zkušenost k nezaplacení. A než jsme se nadáli, byl konec. Spousta zážitků, milých překvapení a při loučení i trochu smutku. Tak snad se v dubnu na francouzské půdě povedou i ty makronky. (AP)
Zpočátku jsme měli trochu obavy, jak si s naším hostem porozumíme a jak zvládneme případnou jazykovou bariéru, ale nakonec jsme zjistili, že úsměv, ochota a trocha snahy dokážou překonat i nedokonalou angličtinu 😊. Bylo hezké poznat trochu jiné zvyklosti a ukázat našemu hostovi, jak žijeme u nás. Celý týden nám přinesl nové zážitky, spoustu milých chvil a také uvědomění, že podobná setkání obohacují nejen děti, ale také nás – rodiče. (JP)
