V pondělí 6. 11. 2017 se tercie zapojila do projektu KROKUS, který je připomínkou památky 1.5 milionu dětí, které zemřely při holocaustu. V rámci projektu se sázejí žluté krokusy, které svým tvarem a barvou připomínají Davidovu hvězdu, Židé ji byli nuceni nosit během druhé světové války.
Tento projekt začali Irové a už se ho účastní několik evropských zemí. Naše škola se v České republice zapojila mezi prvními.
V pondělí jsme tedy vyrazili vyzbrojeni rypadly, lopatkami a nůžkami do sychravého počasí dát do země cibulky, které nám poslali z Irska. Cibulky jsme díky našim super schopnostem zasadili před poličské gymnázium.
Krokusy by měly rozkvést koncem ledna, začátkem února, nejlépe co nejblíže 27. lednu, kdy si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu.
Michaela Kvasničková, Julie Renátová, Nina Kysilková
Tolik tisková zpráva, ale jak to bylo doopravdy?
JAK TO VŠECHNO VYROSTE?
Žáci poličského gymnázia sázeli krokusy na památku obětí holocaustu. Podařilo se jim zasadit v dešti všechny? A co se jim přihodilo…
Už stojíme připraveni v šatně, když nás paní učitelka volá do nejvyššího patra školy, abychom si tam dali aktovky. Ještě pořizujeme pár fotek rydel. Následuje skupinový snímek před školou a vyrážíme.
Teploměry ukazují 4°C. Bojíme se výsledku práce…
Třída demokraticky rozhoduje, že krokusy budou uspořádány do tvaru Davidovy hvězdy. To se zatím za drsných podmínek nedaří. Někteří dělají, co nemají. Paní učitelka radí sazečům v nesnázích, velmi trpělivě pomáhá a snaží se o co nejlepší výsledek. Bohužel i přes její úsilí tvar vypadá spíše jako přerostlá brambora. Podmínky se ztěžují, na hlavu nám padají čím dál větší kapky deště. Půda je vlhčí, hlína létá všude kolem. Už pracují „všichni“, i ti, od kterých jsme to nečekali. Š. B. nikdy nedržela potřebné náčiní v ruce, ale i přes to se s velkým odhodláním snaží. Všechno je jednou poprvé! A hle, z brambory je kruh! To sice není očekávaný výsledek, ale lepší něco než nic. M. D. fotí svým speciálním stylem hrábky. Ale proč? Prý jen tak pro zábavu. Mezitím už sazeči vkládají do vyhloubených jamek poslední cibulky. A teď nastal ten správný čas na zaříkávadlo, kterým ujistíme květiny, že chceme, aby vyrostly. Nakonec ještě porovnání rukou, a zatímco naše jsou zbarveny od propisek do modra, Z. M. se chlubí svými nejhnědšími. Paní učitelka ho chválí jako velkého pracanta. Přicházejí ostatní a nyní je ten správný čas na fotku „po“.
Celí promočení se teď usmíváme při focení a odcházíme do školy. Ve třídě si ještě žáci sdělují své zážitky, třeba E.B. a A.K. se v rozhovoru s kolemjdoucími dozvěděly, že se narodily v roce dřevěných opic. Když bych měla zhodnotit celou akci, projekt Krokus se , myslím, velmi vydařil.
Kateřina Kotvová, Bára Vltavská, Zbyšek Marek
