V rámci hodin profesního předmětu uap jsme navštívili poličskou inscenaci hry Ošklivec od Maria von Mayenburga v podání Divadelního spolku Tyl a poté se studenti pustili do vlastní reflexe divadelního zážitku.
V recenzích shrnují své dojmy, postřehy i interpretace hlavních témat tohoto moderního dramatického textu. Pokusili se zachytit, co v nich inscenace zanechala, co je překvapilo, pobavilo i přimělo k přemýšlení. Jejich práce nabízejí osobitý pohled na inscenaci, oceňují herecké výkony, režijní zpracování i aktuálnost témat, které hra otevírá.
Každý z nich se dívá na hru jinýma očima, přesto se všechny shodují v jednom: poličští ochotníci připravili představení, které rozhodně stojí za vidění.
Ošklivec
Hru Ošklivec Maria von Mayenburga dokonale vystihuje citace Henryho Davida Thorneaua: „Vnímání krásy je morální test.“ Účinkující a režisér poličské inscenace Michal Moravec se této tragikomedie, jež se zabývá ztrátou identity a varuje před posedlostí úspěchem, chopili se sebevědomím zkušených umělců, o čemž svědčí nezapomenutelný výkon a divadelní zážitek.
Co by mělo diváka zaujmout, je fakt, že hlavní hrdina a vynálezce Lette (Ondřej Cihlář) si vůbec není vědom vlastní šerednosti, dokud mu o ní nepoví nadřízený. Teprve v tu chvíli začíná Lettova posedlost tím, stát se vizuálně akceptovatelným. Právě změna obličeje, která je nejprve zdrojem humoru a údivu Lettova okolí, se postupně přetváří v groteskní trend nových, snadno pořiditelných obličejů, což nenávratně vede k tomu, že všichni vypadají stejně, a lidé tak ztrácí ponětí o tom, s kým se právě baví.
Ve zdánlivě jednoduchém prostředí se pomocí světel a pohybu postav plynule proměňují jednotlivé scény, děj se odvíjí chronologicky a divák má šanci postupně odkrývat povrchnost a pozlátko společnosti, kterou Mayenburg vytvořil. Právě ono kreativní, a dle mého názoru, naprosto geniální využití osvětlení pro uvedení diváka do místa, kde se momentálně scéna odehrává, si zaslouží pozornost a obdiv. Nemohlo se stát, že by se divák v ději ztrácel.
Téma hry, umělecké provedení a výkony herců byly rozhodně silnou stránkou představení, ale navzdory tomu byl pro mě závěr a vyústění trochu matoucí. Možná je to tak ale dobře, protože konec je tím pádem volnější a dává mnohem větší prostor úvahám a otázkám týkajícím se etiky. Do jaké míry je změna obličeje morální? A jakou váhu dává společnost fyzické kráse?
Mayenburg otvírá aktuální novodobá témata s břitkým humorem a poličská herecká scéna je představila s lehkostí a grácií, které zaujmou. Komukoliv, kdo má trochu času navíc a je starší patnácti let, bych toto dílo doporučila nejen pro pobavení, ale i z důvodu aktuálního přesahu.
Martina Klímová
8. P
Ošklivec v podání poličských ochotníků
Divadelní spolek Tyl přišel s další, poněkud kontroverzní, ale zato skvělou komedií. 17. ledna 2026 nám mladí ochotníci představili hru Ošklivec od autora Maria von Mayenburga, který je svými tragikomediemi v divadelním světě již dávno proslulý. Představení trvá asi 75 minut, je však natolik nabité dějem, že mezi snahou o pochopení hlubšího významu hry a neustálými komickými vložkami čas uteče tak rychle, že budete mít pocit, že jste právě přišli.
Ráda bych vyzdvihla velmi podařenou režii, kterou se pyšní poličský rodák Michal Moravec. Tento zaslouženě oceňovaný mladý režisér dokázal atmosféru v celém Divadelním klubu přeměnit naprosto k nepoznání, přitom k tomu nepotřeboval ani velké množství rekvizit, ani speciální efekty. Ukázal nám, že jen s pomocí světel a dramatické hudby se dá vytvořit skvělé představení.
Dalším, prakticky bezchybným aspektem celé hry jsou výkony herců. Ačkoliv by si pochvalu bezpochyby zasloužili všichni, chtěla bych vyzdvihnout výkony Ondřeje Cihláře, Julie Hloušové, Ondřeje Češky a Valerie Cechové
Ondřej Cihlář si tentokrát zahrál hlavní postavu, vědce Letteho. Tomu není dovoleno prezentovat svůj pokrokový vynález pouze kvůli vzhledu, a tak se ho rozhodne změnit. Ačkoliv je plastická operace úspěšná, vše není tak ideální, jak se na první pohled zdá. Ondřej skvěle ztvárnil, jak se v průběhu hry Letteho charakter neskutečně mění, Lette ztrácí svou identitu a nakonec i vlastní život.
Další velmi povedený výkon předvedla Valerie Cechová v roli Letteho manželky Fanny. I přesto, že Fanny nehraje příliš zásadní roli, Valerie jí dodala velmi osobitý charakter. Její mimika a hra s hlasem fungovaly jako nenápadný komický spínač, který v pravý čas rozsvítil scénu a dokonale vyjádřil myšlenky postavy i přesto, že scénář pravil něco jiného.
Nakonec bych ráda zmínila duo Ondřej Češka a Julie Hloušová. Tato dvojice velmi originálně ztvárnila „tak trochu neobvyklý“ vztah matky a syna. Oba se navzájem výborně doplňovali a svých obtížných rolí se chopili skvěle.
Pokud máte rádi představení, která kombinují černý humor s kapkou tragických motivů, jsem si jistá, že poličtí ochotníci vás svým představením potěší.
Tereza Šedá
4. A
Cizí ve vlastním těle: Ošklivec v Poličce
Chladné prostředí laboratoře, doplněné efektem kouře, plynoucím nenápadně po jevišti, navozuje napětí, nejistotu až pochybnosti. Tajnosti i první hádka mezi postavami vtahují diváka do děje divadelní hry Ošklivec, zpracované mladými ochotníky Divadelního spolku Tyl v režii Michala Moravce.
Divák je od prvního momentu v tenzi, očekává, jakým směrem se děj vydá. Jakmile se ale představení rozběhne, divák je překvapen zpracováním i scénářem. Hra Maria von Mayenburga je satirická, cynická, ale plná humorných momentů a působí na první pohled jako lehká komedie. Jak se však brzy ukazuje, skrývá se v ní hloubk a za zdánlivou lehkostí se vynořují témata, která nás nutí po skončení představení ještě dlouho přemýšlet.
Tomu dozajista pomáhají osobité herecké výkony. Výstižné a adekvátní obsazení dodává celému představení přirozenost. Herci hrají silné osobnosti, které však často pronášejí až absurdní výroky. Inscenace nastavuje zrcadlo nejen společnosti, ale i nám samotným. Tomu, jak jsme ovlivněni vzhledem i penězi. Jak často vytváříme kult krásy, její standardy a zapomínáme, na čem opravdu záleží. Hra otevírá témata ztráty vlastní identity, nevěry i celé řady dalších etických problémů, kterým běžně nevěnujeme moc pozornosti.
Jak takovouto hru vnímat z pohledu poličského diváka? Bereme-li v potaz možnosti ochotnického souboru – jednoznačně pozitivně. Celá výprava je nadprůměrně kvalitní a působí profesionálně. Ošklivec se tak řadí mezi nejlepší kulturní zážitky, které Polička v současné době nabízí.
Jana Juránková
8. P
