Když jsem se v neděli 15. 9. 2019 vydala na cestu do hanzovního městečka Korbach, které leží ve spolkové zemi Hesensko, byla jsem plná očekávání. Cesta vlakem proběhla hladce, projela jsem Drážďany, pro které mám slabost, přestoupila v jednom z nejmodernějších a zároveň nejpředimenzovanějších vlakových nádraží v Berlíně a blížila se pomalu, ale jistě kolem Edersee a Diemelsee vstříc k cíli. (číst dál)
Staré hanzovní město Korbach se nachází v srdci oblasti zvané Waldeck mezi westfálským Sárskem a Hesenskou vysočinou, v nadmořské výšce 364 m n. m. Se svými 25 000 obyvateli patří k hospodářskému, kulturnímu a administrativnímu centru širokého okolí. Já jsem se ubytovala ve čtvrti, která sice patří ještě k městu, ale je oddělena lesoparkem. Byl tam neuvěřitelný klid. V pondělí jsem krátce před osmou hodinou ranní vstoupila do budovy Berufliches Gymnasium, která momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, což však nebránilo tomu, abych byla seznámena s vnitřním chodem školy. Po hodinové prohlídce „ labyrintu“ a uvítání s vedením školy jsem dostala hospitační plán a vyrazila do výuky. Bylo až neuvěřitelné, s jakým zájmem a vervou se mi mí němečtí kolegové věnovali. Výuka probíhá v devadesátiminutových blocích a my jsme se ještě následně scházeli ke konzultacím ohledně metodiky, maturit a školského systému v Hesensku obecně. Měla jsem možnost „stínovat“ v hodinách německého jazyka, seminářích literatury, cizích jazycích (angličtina, španělština) a dvojjazyčné výuce hospodářství a politika. Hospitace na školách byly velmi přínosné. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací nejen o německém školství, ale právě k jednotlivým výukovým metodám, aktivitám, které jsou spjaty se vzděláváním a pomáhají také přispívat k dobrému klima školy.
Motivace žáků je založena převážně na důvěře a spolupráci, je kladen velký důraz na samostatnost a učitel je spíš v roli pozorovatele a rádce. Nutno poznamenat, že jsem hospitovala ve třídách 11. – 13. BG, což jsou z větší části již dospělí studenti, u kterých „ svoboda“ volby pro přípravu a zpracování úkolů a učiva fungovala dobře. Studenti si mohou během výuky zvolit, jakou formou a hlavně jakým způsobem zadaný úkol splní. Zda zůstanou ve třídě, nebo budou pracovat v počítačové místnosti, v knihovně či mediotéce. Velmi často pracují ve dvojicích nebo malých skupinkách, plní ale samozřejmě i individuální práci. V cizích jazycích nemají jazykové učebny jako u nás, ale všechny třídy jsou plně vybaveny interaktivními tabulemi, zpětnými projektory a další technikou, která je hojně využívána. Se studenty komunikují také prostřednictvím moodle, kde jsou k dispozici online učebnice, pracovní listy a probraná látka. Velmi často využívají zkušební testy. Během jednoho pololetí píší žáci dvě písemné zkoušky – klauzury, pracují na jednom projektu a prezentaci a součástí hodnocení je i domácí příprava a aktivita v hodinách. Většina studentů, převážně v profesních seminářích, je velmi aktivní. Škola se zaměřuje na tři hlavní obory: hospodářství, zdravotnictví a informatiku. Žáci si tento obor ( Schwerpunkt ) zvolí a v ročníku je jich pak kolem osmdesáti. Nemají klasického třídního, ale tutora, který se pak stará o jeden obor a zastává podobné funkce jako třídní u nás. Studenti se v jednotlivých výukových blocích vzájemně potkávají, častěji mění kolektiv podle toho, kam se zapíší.
Po týdnu jsem v rámci reálií navštívila Frankfurt nad Mohanem, Darmstadt a Bad Homburg. V pátek jsem se dokonce ocitla uprostřed demonstrace věnované „ Klimawandel“, která probíhala v centru Frankfurtu. Zajímaly mě samozřejmě i kulturní novinky, zašla jsem si na nový německý film Gut gegen Nordwind a do divadla na kultovní představení G. Orwela – 1984, zpracované Mnichovským divadelním ansámblem. Expresivní a emotivní ztvárnění mě nadchlo.
V závěru druhého týdne jsem společně se studenty absolvovala literární exkurzi do Kasselu, kde jsme si prohlédli Löwenburg a horský park Wilhelmshöhe, který je na seznamu světového dědictví. Job shadowing v Korbachu byl pro mě velmi přínosný a zajímavý, a to nejen z hlediska metod a forem práce, ale také v rozšíření a prohloubení jazykových znalostí. Cesta zpět nemohla končit víc symbolicky. Jela jsem vlakem, který byl pojmenován Magdeburg, stejně jako můj první cíl, když se mi před lety poprvé naskytla možnost vycestovat přes program Erasmus. Na studium na Univerzitě Otto von Guericke v Magdeburku mám ty nejkrásnější vzpomínky a navázala jsem tam přátelství na celý život. Moje současná cesta byla také velmi zajímavá a podnětná, jen s tím rozdílem, že už je tam to „ plus“ ;o)
Děkuji evropské organizaci ERASMUS + za možnost vycestovat, načerpat nové zkušenosti a nabrat vítr do plachet pro další plavbu v mé učitelské profesi.
Jarmila Borovská
