Hravost a náhoda, střet reality a fantazie, snové motivy i nutkavá potřeba dotknout se vystavených exponátů. To vše jsme se studenty sexty zažili 25. září na výstavě Relikviáře a fetiše Jana Švankmajera v litomyšlské galerii Kubík.
Rozporuplné pocity a údiv postupně vystřídala živá diskuse nad kolážemi, kresbami, objekty i reliéfy vytvořenými z kostí, mušlí a předmětů každodenní potřeby. Kde bere ten materiál? Má rád lysohlávky? Takové a podobné dotazy by sextáni položili samotnému autorovi. Myslím, že většího ocenění se dvaadevadesátiletému umělci ani nemůže dostat. Jeho tvorba totiž dokázala vyvolat zapálenou debatu skupiny náctiletých, která pokračovala ještě po odchodu z galerie.
Zcela odlišná atmosféra na nás čekala v chladném sklepení litomyšlského zámku, kde je umístěna stálá expozice soch Olbrama Zoubka. Štíhlé, protáhlé postavy inspirované antikou i lidmi, kteří byli autorovi nejbližší, působily klidně a důstojně. Brzy jsme se shodli, že bez ohledu na konkrétní historické souvislosti či zobrazené osobnosti je ústředním tématem umělcovy tvorby člověk. Bez ohledu na to, o jakou historickou dobu se jedná, zajímaly autora otázky samoty, svobody, lidské důstojnosti či osudu.
Naše odpolední návštěva nedalekého města ještě zahrnovala alespoň letmé seznámení s architektonickými úpravami řeky Loučná, s revitalizací Zámeckého návrší a rozloučili jsme se před Augustovou tiskárnou, kterou máme v plánu navštívit někdy příště.
Zdena Kleinová
