Ve čtvrtek 10. 9. 2026 jsme se sešli na dvoře Gymnázia, odkud jsme se vydali na autobusové nádraží v
Poličce, odkud jsme pokračovali autobusem směr Telecí.
Zde jsme vystoupili a šli jsme k objektu JZD se zvážit na váze pro nákladní automobily.
Vážili jsme kolem 1300 kg a následně jsme šli ke krásné vyhlídce na Žďárské Vrchy.
Napadlo nás si zahrát hru, ve které lektoři říkali tři věci – nálet, povodeň, tornádo a my
jsme museli zareagovat do časového limitu na daná slova. Na slovo nálet si lehnout na
zem, na slovo povodeň si stoupnout na vyvýšené místo a na slovo tornádo se chytnout
pevné věci.
U Kučerového mlýna jsme zahnuli doleva a pak doprava ke krásné lesní cestě a šli jsme až k
lávce. Tu jsme přešli a o asi 100 metrů byl hřbitov a za dalších 50 metrů naše ubytování,
bývalá škola Březiny č. p. 106. Tam jsme utahaní odložili batohy a vyzvedli si svoje věci z
dodávky. V budově nás seznámili s pravidly a pak jsme si šli vybrat místo, kde budeme
spát. Pan učitel Král uvařil lahodný čaj, který nás nádherně prohřál. Večer jsme hráli
seznamovací hry a poté jsme si snědli svoje večeře. Hráli jsme ještě další hry a ve 22
hodin jsme měli večerku. Spalo se nám hezky a ráno nás překvapil budíček ve stylu six
seven.
V pátek jsme hráli hru, při níž každé pětici uvázali k sobě nohy a měli dojít 50 metrů k
obchodu. Tam vzít bedny s jídlem a donést je zpět. Dobře jsme se u toho bavili a smích byl
slyšet všude kolem. Poté byla snídaně a po ní jsme vyrazili na výlet do Milov. Túra
byla dlouhá a bolely nás z toho nohy. Šli jsme přes Čtyři palice a na Milovech jsme si v
Penzionu U Šlechtů dali vynikající oběd. Zábavu nám udělala Janča, která začala věštit
lidem, kdo si koho vezme, a samozřejmě nechyběly zajímavé dvojce. Po jídle jsme šli do
Křižánek, kde jsme nastoupili na autobus do Březin. Navečer nás přijeli navštívit rodiče a
dovézt nám nějaké dobrůtky a udělat nám radost. Během večera uspořádali lektoři s
panem třídním učitelem Břeněm rozhovor, kdy odpovídal na všechny otázky. Po odjezdu rodičů si
každá skupinka po šesti lidech měla vymyslet divadélko na zadaná témata. Všem se moc
povedla. Po našich divadélkách nám pan učitel Král udělal koncert s písničkami na přání a
následně nás poslali spát.
Spali jsme do čtvrt na dvě, kdy nám udělali budíček na píseň Mňam, mňam, Bobík.
Utahaným nám řekli, že bude stezka odvahy neboli bojovka. Vyrazila polovina z nás, druhá se neprobudila. Cesta byla dlouhá asi 1000 metrů a byl tam úkol, kdy
jeden ze skupiny sáhl do kastrolu s tekutinou a měl vytáhnout náhrdelník. Po vytažení
náhrdelníku z oné směsi jsme obdrželi od Bílé paní lístky s čísly. Ty jsme si vzali a běželi
jsme až k paloučku, kde nás všechny vystrašil jeden z nás. Když na nás vyskočil a řval six
seven několikrát po sobě.
Tam jsme čekali na poslední skupinku, abychom mohli pokračovat. Když jsme se všichni
sešli a začali jsme řešit co s těmi čísly, jednoho z nás napadlo to sečíst. Když jsme
sečetli čísla, vyšlo očekávané 67. Následně jsme se všichni rychle vrátili zpět do budovy si
dát čajík od pana učitele Krále, který byl teplý a rychle nás zahřál.
Pak jsme šli spát a ráno jsme si balili věci, abychom se nezdržovali. Na snídani jsme
dojídali buchty, bábovky, ovoce a zbylé jídlo od večera. Vzali jsme si věci, nasadili batohy
a šli jsme si koupit svačinky do obchodu. Po nákupu jsme šli na zastávku U Musílků čekat
na autobus do Poličky. V autobuse jsme dali zdar adaptačnímu kurzu a vystoupili jsme na
nádraží v Poličce.
Po celý adaptační kurz jsme dělali videa do rytmu písně We will rock you od kapely
Queen. Kurz se vydařil a šťastní jsme se vraceli domů.
Sebastian Kalina (student 1.P)
