Účastnila jsem se Letní školy České zemědělské univerzity v Praze na Fakultě životního prostředí konané ve dnech 20. až 24. července. Letošní ročník nesl název Stopy v krajině. Hlavním cílem bylo ukázat, jak jsou jednotlivé prvky v přírodě propojené, a že se nedají posuzovat izolovaně.
Během týdne jsme vyzkoušeli metody odborné praxe. Přednáška nám představila využívání fotopastí. Data, která z fotopastí získáme, se hodí nejen k monitoringu a určování různých druhů, ale i k zjištění podmínek prostředí a stavu ekosystému. Např. proč se určité druhy na daném místě vyskytují a co jejich přítomnost či absence znamená.
Druhá přednáška se zaměřila na adaptaci měst a obcí na dopady změny klimatu. Primárně na zvyšující se teploty a menší množství srážek a vody v krajině. Objevovali jsme principy modrozelené infrastruktury, zadržování vody i opatření proti přehřívání. Na vlastní oči jsme si prohlédli zelenou fasádu, střechu, vodní biotop, čističky na šedou vodu a mnoho dalšího.
V další praktické přednášce jsme si vyzkoušeli práci s historickými mapami. Mapy nám byly představeny jako skvělý záznam změn v krajině způsobených lidskou činností nebo přírodními procesy.
Program se přesunul i mimo fakultu. Vydali jsme se na procházky s entomology. Vyzkoušeli jsme si odchyt hmyzu se síťkami i s tzv. smýkačkami či se sítem na hrabanku, ve které se schovávaly druhy hmyzu, od mnohonožek po ploštice. Odborníci nám představili hmyz jako jeden z nejlepších indikátorů změn v krajině.
Entomologii doplnila také ornitologie a geologie. Seznámili jsme se s monitoringem ptáků, principy jejich odchytu a kroužkování. Byli jsme svědky zachycení do sítí nejběžnějších ptačích druhů – pěnic, sýkor, rehků. Stejně jako bezobratlí i ptáci byli představeni jako významný indikátor změn v krajině. Během exkurze do přírodní rezervace Housle jsme poznávali geologický vývoj území. Opět jsme měli šanci seznámit se s geologickými metodami v praxi. Zkoušeli jsme určovat neznámé horniny pomocí geologického kladívka, kyseliny nebo lupy.
Významným bodem programu byla exkurze na zámek Jezeří a do lomu ČSA, na území výrazně proměněném povrchovou těžbou. Byli jsme svědky spontánní sukcese i řízené rekultivace. Přímo v terénu jsme tyto různé přístupy porovnávali. Díky přítomným odborníkům z oborů entomologie, botaniky, zoologie i vodohospodářství jsme mohli nejen klást všetečné dotazy, ale hlavně přemýšlet, jak se tyto jednotlivé složky ovlivňují na místě, jako je bývalý lom.
Během týdne jsme také pracovali na týmových projektech. Byla nám přidělena lokalita, kterou významně pozměnil člověk (např. Jezero Most) a naším úkolem bylo zmapovat její minulost, přítomnost a možné scénáře budoucnosti. Využívali jsme při tom získané poznatky. Poslední den jsme své výsledky prezentovali a proběhla diskuse.
Letní škola byla plná odborného programu i neformálních setkání. Pět dní v Praze jsem si víc než užila. Odjížděla jsem plná nových vědomostí, poznatků, pocitů a seznámila jsem se se spoustou milých mladých lidí zapálených pro ekologii a ochranu přírody. Rozšířila jsem si nejen svůj pohled v oboru životního prostředí, ale také v možnostech budoucího studia.
Linda Melišíková, 4. A
