Při druhé návštěvě pana Roberta Fulghuma v Poličce v rámci jeho cestování po Čechách se nám naskytla příležitost doprovázet tohoto slavného autora při prohlídce města. Protože jsme se to dozvěděli jen hodinu před očekávaným setkáním, byl to trochu šok, ale zároveň i výzva.
Byli jsme nervózní všichni čtyři. Přece jenom šance setkat se s tak významným spisovatelem se nenabízí každý den. Když jsme přicházeli k penzionu Otakar, kde byl pan Fulghum ubytovaný, už nás netrpělivě vyhlížel. Uvítal nás se slovy, že je rád mezi mladými lidmi, protože se sám za starého nepovažuje a mezi staršími lidmi se cítí nepatřičně. Poté projevil zájem vidět místa, kde se denně pohybujeme, raději než památky, které si snadno může vyhledat pomocí průvodce.
Při procházce Poličkou nám vyprávěl mnoho zábavných historek. Dozvěděli jsme se například, že na otázky svých amerických kamarádů, proč se opakovaně vrací právě do České republiky, odpovídá, že je zčásti Čech. Jako vysvětlení udává, že když byl Jára Cimrman na návštěvě v Americe, strávil noc s jeho prababičkou.
Když jsme šli kolem naší školy, možnost podívat se dovnitř ho nadchla a vzhledem k tomu, že pršelo, rádi jsem na jeho nápad přistoupili. Během prohlídky jsme se dozvěděli, že 20 let učil a rád na tu dobu vzpomíná. Původní plán poobědvat v restauraci pan spisovatel změnil, když jsme mu ukázali školní jídelnu. Ochutnal dvě z nabízených jídel a byl velmi spokojen. Bavili jsme se pozorováním překvapených tváří našich učitelů, kterým šel pan Fulgum potřást rukou, když vstoupili do jídelny.
Na závěr naší procházky jsme na přání spisovatele navštívili i pár obchodů (např. železářství) a naučili ho pár českých slov. Bylo nám velkou ctí strávit několik hodin se slavným, charismatickým a moudrým člověkem. Potěšilo nás, že má naši zemi rád, a dokonce se tu chystá delší dobu žít a věnovat se své tvorbě. Při rozloučení si zapálil doutník, potřásl si s námi rukou a vyjádřil naději, že se nevidíme naposledy.
See you later.
Majda Dusová, Lenka Kvapilová,
Bára Freundová a Honza Edlman
