Co dělat, když na vás hned na začátku září naběhnou, že se během cca jednoho týdne musíte co možná nejlépe připravit na besedu s mužem, o kterém jste do té doby v životě neslyšeli? (Ono totiž 13. 9. není zase tak daleko…) To vám neporadím, můžu vás ale provést několika mými zářijovými dny.
Když máte totiž moderovat besedu s člověkem, který se může pyšnit oceněními, jako je Cena Jiřího Ortena nebo dokonce Záslužný řád Spolkové republiky Německo, rychle vám zmizí úsměv. A taky vám vyhládne, určitě vám vyhládne.
Stres! Panika! Totální horská dráha emocí. Prohrabujete se starými i aktuálními rozhovory, neuvěřitelně rychle načítáte autorovy knihy, ale moc dobře víte, že jde spíše o jakési letmé seznamování se s nimi. S Jaroslavem Rudišem v myšlenkách vstáváte, jíte i usínáte. Radujete se z nabytých informací, zapisujete si nové poznatky, ale ouha! Musíte přece pokládat otázky, na které vy už sice odpověď nejspíš znáte, ale posluchač ne. Do háje! Takže znovu! Naštěstí máte parťáky-spolužáky a ti vás v tom nenechají.
Díky bohu nakonec zjistíte, že nebylo čeho se bát. Pokud se vám totiž nakonec poštěstí „vyslýchat‘‘ někoho, jako je Jaroslav Rudiš, budete nesmírně vděční. Jeho láska k vlakům, historii, humoru a očividně i lidem všeho druhu, vás může maximálně inspirovat.
Za studenty UAP Karolína Švendtová
